Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Run Berounka run - další závod z druhé strany

Když jsem na konci srpna pomáhala na Labi, bylo naprosto jasný, že ráda přiložím ruku k dílu i na dalším Mírově závodě. Na run Berounka run .  Jestli Labe kopíruje Vltavu, tak Berounka je originál. Šest běžců, šest úseků. Šest (víceméně) trailových půlmaratonů. 130km a nějakých 3000m převýšení. Na Labi jsem si zkusila trochu svých organizačních schopností a naplánovat předávky, přes noc na ně pomáhat rozvézt stany a na dvou předávkách (a kousku) být. Mluvit s běžcema, s ostatníma dobrovolníkama, hodně telefonovat, řešit problémy. Nespat. Víkend, kterej jsem sice dospávala asi dva týdny, ale zároveň z něj fakt dlouho žila.  Berounka byla jiná. Ale zase skvělá. A stejně jako na Labi se plány měnily z hodiny na hodinu. Původní plán byl kontrola dvou úseků a předávka, ale i to se změnilo. Pátek. Okolo třetí hodiny mě vyzvedává Pavel, další dobrovolník, se kterým jedeme kontrolovat dva úseky. Vzhledem k času tuším, že mě čeká víc běhu, než jse...

Běžecký update


Tak jsem úspěšně přežila běžeckou pauzu (proč jsem se rozhodla víc, jak dva týdny neběhat jsem psala tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/06/letni-bezecke-plany.html) a už jsem zase měsíc v běhu. Plánovala jsem pozvolný návrat jak s objemem, tak tempem. Jaká byla realita?

Musím říct, že když mě nic nebolí a stejně nechodím běhat, není to žádná sranda. závislost. I když jsem za tu dobu najezdila snad 200 km na bruslích, závistivě jsem sledovala každého běžce, kterého jsem minula. Samozřejmě mě krotilo v běhacích choutkách i moje okolí, takže jsem věčně poslouchala „varuju tě, že půjdeš běhat!“ nebo „máš snad běžeckou pauzu!“. Přiznávám, nebylo to se mnou snadný. O běhu jsem pořád mluvila, zírala jsem do map a vymýšlela tréninkové trasy. A pak se mi o běhu i zdálo. Denně. A to už jsem věděla, že je fakt zle.
Nicméně nemá cenu, abych tu nerozepisovala, jak úžasnej pocit jsem měla, když jsem v neděli 7.července nazula běžecký kecky a za trenérského dohledu jsem konečně vyběhla. A jak to bylo skvělý a úžasný, a jak moc plíce moc nechápaly, co to zase má být a můj žaludek bojkotoval banán, co jsem před během snědla. Prostě jsem měla svůj milovanej běh zpátky a byla jsem úplně nejšťastnější.
První běh jsem si dala jen 6 km, nic jsem nechtěla uspěchat. V plánu jsem měla postupné navyšovaní kilometrů. Poslední vzdálenost plus kilometr – max dva. A tempo jenom tak, aby mi to bylo příjemný a pohodlný. A do konce července se dostat na normální občasné objemy 15 km a občasné potrénování rychlosti.
Realita mě ale neskutečně překvapila. Očekávala jsem minimálně dva týdny šestkové tempo. A já během chvíle bez námahy začala běhat okolo 5:30. Byla jsem mnohem rychlejší než většinu tréninků před pauzou. Vrátila se mi chuť a radost z běhu. Ne, že by před tím pro mě byl běh za trest, běhala jsem ráda. Ale teď jsem ten rozdíl opravdu pocítila. Ale nesnesitelná jsem pořád :). Pořád o běhu melu a pořád plánuju nějaké trasy. to se už nezmění.
A jak je to aktuálně? Aktuálně zvyšuju vzdálenost svých objemových tréninků, zařazuju rychlé tréninky, abych potrénovala i hlavu a snažím se běhat schody a menší kopečky. Na zbylé tři týdny chci ale přidat kopečky další a delší, objemy nechat okolo 16km a ke konci srpna si dát jednu tréninkovou dvacítku. Pořád polemizuju nad Ústeckou půlkou a snažím se nebýt přemotivovaná na Birell GP. Ale kdo ví, jak to všechno bude…

Komentáře

Oblíbené příspěvky