Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Běhej lesy Bílá - 2.část

Pokračovní.. tentokrát čistě o závodě.


Sobota ráno. Takovej ten den s nízkým tlakem a bolavým břichem. Sh*t! Taky to mohlo den počkat. Modlím se, abych aspoň našla ovesný vločky. Prostě klasickou předzávodní snídani – vločky, protein a banán. Překvapuje mě vůbec, že nejsou? Takže rohlík se šunkou, trochu rádoby celozrnné granoly a jogurtu. Dvě kafe. Jestli tohle přežiju… Tohle je totální výstup z mojí komfortní zóny. Plním hydrovak a dávám si do každé kapsy jeden gel. Moje soukromá občerstvovačka, jak v cíli poznamenal Michal. V zázemí je fronta na čísla a já začínám být klasicky předzávodně nervózní. A pořád nevim, jaký boty. Jak jinak. Ale spíš to vidím na silničky, určitě bude nahoře sucho a na kamenný seběhy se bojim v jakýchkoliv botách.

Před desátou nás posílají do startovního koridoru. Tvoříme čtveřice – Bílá má originální start, vyveze nás lanovka a každý z nás si odstartuje závod, kdy chce. Což má jednu maličkou nevýhodu. Když potkávám běžce na trati, nemám tušen…

Běžecký update


Tak jsem úspěšně přežila běžeckou pauzu (proč jsem se rozhodla víc, jak dva týdny neběhat jsem psala tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/06/letni-bezecke-plany.html) a už jsem zase měsíc v běhu. Plánovala jsem pozvolný návrat jak s objemem, tak tempem. Jaká byla realita?

Musím říct, že když mě nic nebolí a stejně nechodím běhat, není to žádná sranda. závislost. I když jsem za tu dobu najezdila snad 200 km na bruslích, závistivě jsem sledovala každého běžce, kterého jsem minula. Samozřejmě mě krotilo v běhacích choutkách i moje okolí, takže jsem věčně poslouchala „varuju tě, že půjdeš běhat!“ nebo „máš snad běžeckou pauzu!“. Přiznávám, nebylo to se mnou snadný. O běhu jsem pořád mluvila, zírala jsem do map a vymýšlela tréninkové trasy. A pak se mi o běhu i zdálo. Denně. A to už jsem věděla, že je fakt zle.
Nicméně nemá cenu, abych tu nerozepisovala, jak úžasnej pocit jsem měla, když jsem v neděli 7.července nazula běžecký kecky a za trenérského dohledu jsem konečně vyběhla. A jak to bylo skvělý a úžasný, a jak moc plíce moc nechápaly, co to zase má být a můj žaludek bojkotoval banán, co jsem před během snědla. Prostě jsem měla svůj milovanej běh zpátky a byla jsem úplně nejšťastnější.
První běh jsem si dala jen 6 km, nic jsem nechtěla uspěchat. V plánu jsem měla postupné navyšovaní kilometrů. Poslední vzdálenost plus kilometr – max dva. A tempo jenom tak, aby mi to bylo příjemný a pohodlný. A do konce července se dostat na normální občasné objemy 15 km a občasné potrénování rychlosti.
Realita mě ale neskutečně překvapila. Očekávala jsem minimálně dva týdny šestkové tempo. A já během chvíle bez námahy začala běhat okolo 5:30. Byla jsem mnohem rychlejší než většinu tréninků před pauzou. Vrátila se mi chuť a radost z běhu. Ne, že by před tím pro mě byl běh za trest, běhala jsem ráda. Ale teď jsem ten rozdíl opravdu pocítila. Ale nesnesitelná jsem pořád :). Pořád o běhu melu a pořád plánuju nějaké trasy. to se už nezmění.
A jak je to aktuálně? Aktuálně zvyšuju vzdálenost svých objemových tréninků, zařazuju rychlé tréninky, abych potrénovala i hlavu a snažím se běhat schody a menší kopečky. Na zbylé tři týdny chci ale přidat kopečky další a delší, objemy nechat okolo 16km a ke konci srpna si dát jednu tréninkovou dvacítku. Pořád polemizuju nad Ústeckou půlkou a snažím se nebýt přemotivovaná na Birell GP. Ale kdo ví, jak to všechno bude…

Komentáře

Oblíbené příspěvky