Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Myšlenky běžce

Myšlenky běžce při dlouhým běhu. Při dlouhým běhu, kterej se uplně nepovede.


Od začátku ledna jsem najela na celkem intenzivní tréninkový režim. Běhám 5x týdně, v lednu jsem se dostala na 200 km. A taky jsem zařadila víkendové objemy. Většinu z nich jsem si fakt užila. Jen já a běh. Milion mých myšlenek a spoustu endorfinů. Moje běžecký plány pro tenhle rok jsou docela vysoký, ale věřím, že díky dostatečnýmu tréninku si je budu plnit. Ale i na mě muselo jednou dojít a ne všechny běhy jsou plný jednorožců a duhy.
Sobota ráno. Beru batoh, dva gely, vodu do hydrovaku a vyrážím na klasický víkendový long. Plánuju běžet do Vranýho a zpátky a pokud to půjde, ještě kousek k tomu. Takže třeba 25km? Možná jsem přemotivovaná, možná mám přehnaný očekávání. 
Svítí sluníčko, ale nepřijemně fouká vítr. A fouká proti mně. Klasicky na třetím kilometru zastavuju, abych protáhla ztuhlá lýtka po celém týdnu a nohy měly šanci se trochu rozběhnout. V hlavě mám neskutečný prázdno, což mě překvapuje. Nevěnuj…

Běžecký update


Tak jsem úspěšně přežila běžeckou pauzu (proč jsem se rozhodla víc, jak dva týdny neběhat jsem psala tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/06/letni-bezecke-plany.html) a už jsem zase měsíc v běhu. Plánovala jsem pozvolný návrat jak s objemem, tak tempem. Jaká byla realita?

Musím říct, že když mě nic nebolí a stejně nechodím běhat, není to žádná sranda. závislost. I když jsem za tu dobu najezdila snad 200 km na bruslích, závistivě jsem sledovala každého běžce, kterého jsem minula. Samozřejmě mě krotilo v běhacích choutkách i moje okolí, takže jsem věčně poslouchala „varuju tě, že půjdeš běhat!“ nebo „máš snad běžeckou pauzu!“. Přiznávám, nebylo to se mnou snadný. O běhu jsem pořád mluvila, zírala jsem do map a vymýšlela tréninkové trasy. A pak se mi o běhu i zdálo. Denně. A to už jsem věděla, že je fakt zle.
Nicméně nemá cenu, abych tu nerozepisovala, jak úžasnej pocit jsem měla, když jsem v neděli 7.července nazula běžecký kecky a za trenérského dohledu jsem konečně vyběhla. A jak to bylo skvělý a úžasný, a jak moc plíce moc nechápaly, co to zase má být a můj žaludek bojkotoval banán, co jsem před během snědla. Prostě jsem měla svůj milovanej běh zpátky a byla jsem úplně nejšťastnější.
První běh jsem si dala jen 6 km, nic jsem nechtěla uspěchat. V plánu jsem měla postupné navyšovaní kilometrů. Poslední vzdálenost plus kilometr – max dva. A tempo jenom tak, aby mi to bylo příjemný a pohodlný. A do konce července se dostat na normální občasné objemy 15 km a občasné potrénování rychlosti.
Realita mě ale neskutečně překvapila. Očekávala jsem minimálně dva týdny šestkové tempo. A já během chvíle bez námahy začala běhat okolo 5:30. Byla jsem mnohem rychlejší než většinu tréninků před pauzou. Vrátila se mi chuť a radost z běhu. Ne, že by před tím pro mě byl běh za trest, běhala jsem ráda. Ale teď jsem ten rozdíl opravdu pocítila. Ale nesnesitelná jsem pořád :). Pořád o běhu melu a pořád plánuju nějaké trasy. to se už nezmění.
A jak je to aktuálně? Aktuálně zvyšuju vzdálenost svých objemových tréninků, zařazuju rychlé tréninky, abych potrénovala i hlavu a snažím se běhat schody a menší kopečky. Na zbylé tři týdny chci ale přidat kopečky další a delší, objemy nechat okolo 16km a ke konci srpna si dát jednu tréninkovou dvacítku. Pořád polemizuju nad Ústeckou půlkou a snažím se nebýt přemotivovaná na Birell GP. Ale kdo ví, jak to všechno bude…

Komentáře

Oblíbené příspěvky