Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Run Berounka run - další závod z druhé strany

Když jsem na konci srpna pomáhala na Labi, bylo naprosto jasný, že ráda přiložím ruku k dílu i na dalším Mírově závodě. Na run Berounka run .  Jestli Labe kopíruje Vltavu, tak Berounka je originál. Šest běžců, šest úseků. Šest (víceméně) trailových půlmaratonů. 130km a nějakých 3000m převýšení. Na Labi jsem si zkusila trochu svých organizačních schopností a naplánovat předávky, přes noc na ně pomáhat rozvézt stany a na dvou předávkách (a kousku) být. Mluvit s běžcema, s ostatníma dobrovolníkama, hodně telefonovat, řešit problémy. Nespat. Víkend, kterej jsem sice dospávala asi dva týdny, ale zároveň z něj fakt dlouho žila.  Berounka byla jiná. Ale zase skvělá. A stejně jako na Labi se plány měnily z hodiny na hodinu. Původní plán byl kontrola dvou úseků a předávka, ale i to se změnilo. Pátek. Okolo třetí hodiny mě vyzvedává Pavel, další dobrovolník, se kterým jedeme kontrolovat dva úseky. Vzhledem k času tuším, že mě čeká víc běhu, než jsem chtěla. Ve čtyři fasuju fáborky, pár

Běžecký update


Tak jsem úspěšně přežila běžeckou pauzu (proč jsem se rozhodla víc, jak dva týdny neběhat jsem psala tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/06/letni-bezecke-plany.html) a už jsem zase měsíc v běhu. Plánovala jsem pozvolný návrat jak s objemem, tak tempem. Jaká byla realita?

Musím říct, že když mě nic nebolí a stejně nechodím běhat, není to žádná sranda. závislost. I když jsem za tu dobu najezdila snad 200 km na bruslích, závistivě jsem sledovala každého běžce, kterého jsem minula. Samozřejmě mě krotilo v běhacích choutkách i moje okolí, takže jsem věčně poslouchala „varuju tě, že půjdeš běhat!“ nebo „máš snad běžeckou pauzu!“. Přiznávám, nebylo to se mnou snadný. O běhu jsem pořád mluvila, zírala jsem do map a vymýšlela tréninkové trasy. A pak se mi o běhu i zdálo. Denně. A to už jsem věděla, že je fakt zle.
Nicméně nemá cenu, abych tu nerozepisovala, jak úžasnej pocit jsem měla, když jsem v neděli 7.července nazula běžecký kecky a za trenérského dohledu jsem konečně vyběhla. A jak to bylo skvělý a úžasný, a jak moc plíce moc nechápaly, co to zase má být a můj žaludek bojkotoval banán, co jsem před během snědla. Prostě jsem měla svůj milovanej běh zpátky a byla jsem úplně nejšťastnější.
První běh jsem si dala jen 6 km, nic jsem nechtěla uspěchat. V plánu jsem měla postupné navyšovaní kilometrů. Poslední vzdálenost plus kilometr – max dva. A tempo jenom tak, aby mi to bylo příjemný a pohodlný. A do konce července se dostat na normální občasné objemy 15 km a občasné potrénování rychlosti.
Realita mě ale neskutečně překvapila. Očekávala jsem minimálně dva týdny šestkové tempo. A já během chvíle bez námahy začala běhat okolo 5:30. Byla jsem mnohem rychlejší než většinu tréninků před pauzou. Vrátila se mi chuť a radost z běhu. Ne, že by před tím pro mě byl běh za trest, běhala jsem ráda. Ale teď jsem ten rozdíl opravdu pocítila. Ale nesnesitelná jsem pořád :). Pořád o běhu melu a pořád plánuju nějaké trasy. to se už nezmění.
A jak je to aktuálně? Aktuálně zvyšuju vzdálenost svých objemových tréninků, zařazuju rychlé tréninky, abych potrénovala i hlavu a snažím se běhat schody a menší kopečky. Na zbylé tři týdny chci ale přidat kopečky další a delší, objemy nechat okolo 16km a ke konci srpna si dát jednu tréninkovou dvacítku. Pořád polemizuju nad Ústeckou půlkou a snažím se nebýt přemotivovaná na Birell GP. Ale kdo ví, jak to všechno bude…

Komentáře

Oblíbené příspěvky