Běžecký deníček - červenec

Tak už je to rok, co jsem si vymyslela běžeckej deníček. A vlastně mě baví se takhle ohlídnout za každým měsícem, jen ten čas letí tak rychle, že mám pocit, že ho píšu mnohem častěji než jednou měsíčně.
Červenec byl běžecky celkem rozmanitej. Běhala jsem v Třebíči, na Šumavě, v Brdech, v Budějovicích, na Hvězdě, ... Konečně přišly závody. Jo, běžecky jsem si tenhle měsíc moc užila.

1.-5.července - 40 kilometrů

Čtvrtek druhýho. Mám před sebou 10 dní, o kterých vím, že nebudou ideální. A tak jdu běhat. Se slzičkama po loučení. Ale cítím se celkem silná. Běh je záchrana, pomůže. V pátek jedu do Třebíče a tak si ráno přivstanu na výklus. No teda výklus. 5.25 min/km není výklus. V sobotu v plánu běhat nebylo. Ale když se děda zeptal, jestli si půjdu zaběhat, tak jsem ne říct nedokázala. Nechtěla jsem být dlouho pryč, a tak přišly po sto letech intervaly. Intervaly, který mi připomněly tu jarní každoúterní dřinu. Bolely, ale sedly. A dokonce mě po nich ani nebolely nohy při nedělním výběhu na Pekelňák. Jsem si zase jednou myslela, že to bude jednoduchý. Že cestu znám. A tak jsem málem utopila boty v bahně. Ale jak se je mým zvykem - nevzdala jsem to a oklikou svou cestu našla. A pak se jen modlila, abych našla tu stejnou zpět a nepotkala zase to bahno.

6-12.července - 49,5 kilometrů

A po půlce dne ve vlaku a příšerný atmosféře u rodičů jsem vytáhla bráchu na krátký výklus. A abych zvýšila pravděpodobnost přežití, vyrazila jsem na desítku i v úterý. Sem tam nějakej cyklista, jinak jen já, les a ticho. Ve středu přišel první kopeček a taky další potkání s hadem. A já měla takovou radost, že je chladno. No ne, byla tam. Zmije. Vylítla mi tepovka a já se modlila, aby tam po cestě zpátky už nebyla. A byla. Ale napůl přejetá. A i když byl čtvrtek už sedmý den běhu, stejně jsem si ho nemohla odpustit. Jen kousek, 6 km. Čau Šumavo, to zase bylo něco pro mou cíťa povahu.

A po volným pátku přichází kocovinový výběh, na long odvahu nemám. Ten si dám až v neděli, když je všeho na mě moc a nutně potřebuju, aby tenhle týden skočil. A tak utíkám, 16 kilometrů v tempu 5.27. A zjišťuju, že za týden běžím Běhej lesy Brdy.

13-19.července - 54,5 kilometrů

V pondělí zpátky na Hvězdě a já dobíhám první červencovou stovku. A i když na úterý plánuju jen pohodovou desítku, tak mi to prostě sedlo. S krátkou pauzou, kdy jsem se otáčela na cyklostezce mi vyšlo tempo na 5.10 min/km. Ve středu jsem chtěla buď na Hvězdu nebo do Karlína s AR. Ale místo toho si jdu dopoledne do lékárny pro Rowatinex. Zase močák. Ale i tak mi to nedá a vyklusat jdu. Vím, že to nejde na dlouho, to bych nevydržela :-). Ve čtvrtek mi je díky bohu líp. Chci na poslední výklus před sobotním závodem. Dávám pětku, ale ujíždí mi tempo. Zase utíkám. A tentokrát u toho ukápne i pár slz.
Sobota - 22 km a okolo 400 m převýšení. Bylo to neskutečný. I když bylo znát, jak nemám naběhaný kopce, stejně jsem si to užila na max. A protože mě vůbec nebolely nohy, šla jsem to v neděli lehce vyklusnout.   

20-26.července - 47 kilometrů

Klasický pondělí na Hvězdě. Prostě výklus. Úterní pohodová desítka, už to nechci před sobotním RunTour moc hrotit. A tak ve středu se slovy "na pohodu" běžím z centra domů v tempu 5.03 min/km. Blonďatá neřízená střela.

A protože se RunCzech snaží motivovat běžce i když závody spíš nejsou než jsou, jedu ve čtvrtek na Hvězdu odběhnout 5 km v rámci Mattoni free run a Česko běží dál. Máme z toho spíš srandu, takže se žádný závodní tempo, prostě na pohodu pokecat.

V sobotu je další závod. Vedro a dlouhý čekání. A i když mi hodně chybí intervalový tréninky, stejně je z toho osobák. A závod je samozřejmě potřeba vyklusat. A běží se mi tak dobře.. Že padne 12 kilometrů. To už asi není pozávodní výklus.

27-31.července - 35 kilometrů

A pondělí už tradičně patří Mattonkám. Jenže tentokrát tempo nebylo uplně tak regenerační, jak jsem zvyklá a to mě asi nějak probralo, takže jsem cestou domů začala vymýšlet blbosti. A vystoupila na Malostranský a domů běžela. No magor. Na úterý jsem si udělala krásný plán. Chtěla jsem před Bílou vyběhnout Petřín. Jenže bylo tak hnusný vedro, že radši šla s Markét na zmrzlinu. A večer vyběhla jen na chvíli.
Když nevyšel úterní Petřín, byla jsem ve středu přes oběd na Letné. A večer na Hvězdě. A asi jsem byla dost při chuti, protože jsem se musela hodně krotit, abych zase nevystoupila někde po cestě.
A poslední běh tohodle měsíce byl v pátek v Horní Bečvě. Předzávodní výklus.

Sečteno a podtrženo, v červenci jsem odběhla skoro 231 kilometrů.