Další měsíc je pryč a doslova utekl jako voda. Ani nevim, jak
se to stalo, ale já byla v běžeckým většinou 6x týdně a docela jsem mívala
problém vydržet jeden den neběhat. Tréninkům stále vládne anarchie, i přesto,
že jsem si plánovala, jak začnu běhat intervaly, protože mým prvním závodem
bude desítka. Ale trochu to nevyšlo. Tak snad v červenci – pro ten plánuju opět
intervaly a navíc kopečky.
1. – 7. června – 49
kilometrů
Po víkendovým hovoru s kamarádama byl první červnovej běh hodně o
přemýšlení. A o rozhodování co dál se svým pracovním životem. Takže i přes
blbej tlak byl běh jedinej ventil celýho dne. A další den byl něco podobnýho.
Běhat se mi nechtělo, ale moje šílená hlava…nemohla jsem vydržet sama se sebou
a tomu odpovídalo i tempo.
Ve středu jsem vyrazila na Hvězdu, ale počasí nám
nepřálo, takže jsem udělali jenom malé kolečko, abysme si to pivo
v hospodě pak aspoň trochu zasloužili. A taky protože Garmin odznáček.
Takže mi to samozřejmě bylo málo a šla jsem se proběhnout ve čtvrtek ráno. A
dorovnat nějaký další pracovní myšlenky. Po volným pátku přišel long. Doběhla
jsem na Radotínskej most a konečně se odhodlala. Nechtělo se mi běžet stejnou
cestou zpátky, telefon jsem taky měla (protože orientace a Google maps). A bylo to super. A i
když v neděli byl v plánu jen lehkej výklus, pořádnej brunch mi běh
trochu protáhnul. O tři kilometry.
8. – 14. června – 49,5
kilometru
Jestli někdy vyběhávám blbou nálady, tak někdy chodím naopak udržet svůj
obláčkovej pocit udržet během. Jako bylo
tohle pondělí. Úterý mělo být jen s výklusem, jenže přišel jeden zoufalý
hovor z druhé strany Prahy. A tak jsem čapla běžeckej batoh, koupila pár
makronek a vyrazila za kamarádkou. S tím, že od divadla domů doklusnu. Ne,
tempo 5.17 pro mě rozhodně výklus není. Ale co, stane se.
Tak dlouho jsem plánovala běh v dešti, až jsem se dočkala. Sice jsem
chtěla ve středu jet běhat s Mattonkama, ale
vzhledem k dešti jsem si doběhla jen z centra domů. A bylo to boží.
Až na ty vlasy! V pátek už nebylo po dešti ani památky a home office
znamená možnost jít běhat kdykoliv. Večer jsem měla sushi randíčko s holkama,
odpoledne randíčko kafíčkovací, takže dopolední plán byl jasnej. Užít si prázdnou
cyklostezku. A prázdná cyklostezka byla kus cesty i v sobotu. Ale to
vedro! A to jsem vybíhala před devátou. Takže tričko šlo dolů a já doufala, že
mě batoh neodře uplně celou. Neodřel, ale já se poslední 4 kilometry modlila,
ať už je konec. Protože prostě strašný vedro. A protože jsem velmi naivně v neděli
předpokládala, že se deštěm ochladilo, šla jsem sobotní necelou patnáctku
trochu vyběhat. A bylo to zas strašný. Běželo se mi skvěle, ale to vlhko? A moje
vlasy? Chápe vůbec někdo, proč je mám na léto dobrovolně tak dlouhý vlasy?
15. – 21. června –
43 kilometrů
Tradičně běhací pondělí. Tady jsem si ještě myslela, že do konce června půjdu
na zkoušku z farmačky. A taky jsem si všimla, že se většina mých běhů točí
okolo tempa 5:30, a že mě tohle tempo uplně neničí. Úterý jsem plánovala na
pohodu. Ale to znamená 5:40 a pomaleji. No, nepovedlo se.
Další středa, kdy ze mě vypadlo: Půjdu
běhat. Ale jen trochu a pomalu. Tak nahodim batoh, dojedu do centra a … A
dám si pětku v tempu 5:08/km. OK. Tak zase nic. Pohodově se mi povedlo
vyběhnout až ve čtvrtek – i když jsem vůbec jít běhat neměla! Jenže já jsem si
prostě neuměla pomoct. V pátek mi přijel bráška, kterýmu jsem nakázala,
aby si dovezl běžecké. Že spolu půjdem běhat v pátek a v neděli. V pátek
jsem ho ale málem zabila a bylo mi jasný, že neděle je marná a že dostanu košem. Jo, je magořina běhat
v neděli v půl 8 ráno, ale já jsem prostě nemohla spát. Tak padla desítka na
jeden banán, a s trochou sebezapření bylo i slušný tempo. A když jsem se vrátila?
Brácha ještě spal!
22. – 30. června –
76 kilometrů
Pondělí bylo tradičně spíš divný. Běh jsem potřebovala jako sůl, ale běhat
doma nebylo to pravý. Takže jsem opět
sbalila batůžek a jela na Hvězdu. O půl hoďky dřív, abych něco naběhala sama a
pokud budu mít chuť, připojím se k
Mattonkám.
Tempo jsem měla jako na houpačce, takže jsem nějak
usměrnit sebe i hlavu potřebovala. A po 12ti kilometrech jsem jela domů s jedinou myšlenkou,
že je třeba věci někdy
nechat trochu volně plynout. Což se hezky říká, ale hůř
dělá. Utéct sama před sebou, před životem a nevím, čím vším jsem šla v úterý.
Tempo jsem hrotit nechtěla, ale … Konečný průměr byl 5:07 na 7 kilometrů. A to
byl první kilometr v tempu 5:40.
A protože už nějakou dobu řeším práci, středeční
home office znamenal jediný.
Jít se uklidnit na cyklostezku. Rovnat myšlenky a tak. A běhat jsem vyrazila i
ve čtvrtek, ale moje vytuhlý nohy (a zmatená hlava) vyloženě prosily po volnu.
Zaběhla jsem teda pomalých 6,66km a dala si v pátek pohov.
Na víkend jsem si ale připravila srandičku v podobě
#birthdayrun. Jenže už jsem
celkem stará a na takovej long jsem se fakt necítila. Protože únava a příšerný
vedro. Tak jsem ho dala napůl. V sobotu jsem se málem rozpustila vedrem, v neděli
jsem raději vyběhla až v půl osmé večer. A pak jsem pro změnu nemohla spát. Hodně mě
ale překvapilo, že se mi běželo druhý den vlastně líp.
Což se nedá ale říct o pondělním ránu. Moje nohy, jako kdyby ani nebyly moje.
Ale protože umanutost je moje druhý já, jela jsem večer na Hvězdu.
Šest pohodových kilometrů a já musela svou hlavu hodně krotit, abych místo na sedmnáctku neběžela ještě od divadla.
Poslední červnovej běh jsem si samozřejmě odpustit nemohla. Nevím, jestli to
bylo nedostatkem času nebo tím, že jsem se zamotala mezi závodníky Vaší ligy,
ale pohodová sedmička to fakt nebyla. Spíš taková stupňovaná.
Červen byl běžecky
docela výživnej, ale moc mě bavil. S celkovýma 217 kilometrama.
Komentáře
Okomentovat