Zase? Zase je pryč další měsíc? První třetinu měsíce jsem
měla běžeckou pauzu, takže jsem poprvé vyběhla až v pátek desátého. A
vzhledem k situaci, kdy se snažím vyhýbat MHD, vlítla jsem do běhu rovnou
po hlavě. A když jsem náhodou neběhala, jezdila jsem na kole. Takže
pauza nepauza, druhé dvě třetiny měsíce
mě stály docela dost sil.
10. – 19.dubna – 45km
Po deseti dnech bez běhu jsem čekala hodně, ale že se mi poběží tak dobře? To ani
náhodou. Běh mi neskutečně chyběl a krotit se jen na pár -sedm- kilometrů mi dalo trochu zabrat. A vzhledem k tomu, že
jsem plánovala hned v úterý běžet z práce, musela jsem si v neděli
zase trochu přidat, aby to nebyl takový skok. A to byl první den, kdy se mi
opravdu zastesklo po běhu ve skupině. Nebo po intervalech se sparingem. Až tak,
že jsem tvrdila, že bych klidně dělala při běhu trenérova oblíbená zvířátka.
Joo, to jsem si naběhla, netušila jsem, že se jich celkem brzy dočkám. Zákon přitažlivosti?
No a v úterý jsem opravdu vyběhla z práce. Šťastná jako blecha. A i
když jsem to moc neplánovala, Míra to naplánoval za mě. Ve středu ráno přišel
první virtuální trénink s Mattoni free
run. No, byla to dřina po ránu. Docela jsem ten nápad proklínala. Ale co mě nezabije, žejo... A nebyl by to víkend bez něčeho delšího a
navíc doma v krabici nový boty. Takže jsem vytáhla boty a novou čelenku a
vyrazila. Běželo se mi skvěle. Jen jsem vytušila, že s longama mám teď
mezi tím vším ježdění na kole a běháním do a z práce útrum. Ale já si počkám!
20. – 29.dubna – 67km
Po pondělní kontrole s milým panem doktorem jsem domů vyrazila Kunraťákem.
A ne, moc mi to nešlo, bylo mi horko a měla jsem celkem tuhý nohy. A taky to
nebyla žádná rovinka. A došlo mi, jak moc rozmazlená teď od Vltavy jsem. A i
když jsem minulou středu běh v šest ráno proklínala, v úterý jsem zase
vyběhla. Vycházející sluníčko boží, to ostatní už moc ne. Ranní běh není uplně
láska.
A ve středu klasicky z práce před Modřanskou rokli a dát si před tím
žabáky?
Díky trenére, máš geniální
nápady! Čtvrtek? Umanutá blondýna opět stojí v šest ráno v běžeckým.
Moje nohy mají po ránu vážně nekonečně dlouhý vedení a pořád tyhle moje nápady
nechápou. A ani v pátek to nepochopily! Ale já se nedám.
V sobotu jsem si opět vyrazila zaběhat – nutně jsem potřebovala otestovat tu
nejvíc boží běžeckou podprsenku. A dopadla na výbornou.
V pondělí už zase klasický
dvouboj – ráno kolo a odpoledne běh. A jako bych
přes noc zapomněla, jak se běhá. Přesně tak vypadal můj další ranní běh. A
naposledy jsem vyběhla ve středu k večeru. Plán byl běžet z práce,
ale ve chvíli, kdy jsem se chystala, začalo neskutečně pršet. Takže jsem to
vzala napůl busem, napůl pěšky. A i přes neskutečnou únavu jsem stejně později
vyběhla. Protože
holčičí problémky a
protože moje cukající nohy. A udělala jsem dobře. Nešlo to uplně snadno, ale byl
to balzám na moje příšerný výkyvy nálad. A výjimečně jsem byla ve správnej čas
na správným místě, a ve chvíli, kdy jsem přemýšlela, jak je všechno relativní, a
jak jsem měla být těsně před svým prvním maratonem, ve chvíli, kdy jsem myslela
na zprávu, která mi tři měsíce zpátky uklidnila rozpačitou dušičku, jestli
běžet nebo ne, objevil se autor zprávy. Můj hepatogastroenterolog. A tak jsme
si nechali ještě víc vytuhnout nohy, popovídali si a každý běžel svým směrem. A
mně to tak moc zvedlo náladu.
Sečteno podrženo:
113km běhu a 210km na kole.
Komentáře
Okomentovat