Celkem nedávno jsem začala svou
šestou běžeckou sezónu. Nechápu, kam ta doba utekla. Ale svůj první výběh si
pamatuju velmi živě. Chtěla jsem umřít.
A zároveň mě cosi hnalo, abych to zkoušela znova a znova. Jestli je na něčem
zvlášť hezky vidět progres, pak je to vytrvalost.
Když se ohlédnu zpátky, vidím
spoustu chyb a blbostí, který jsem udělala. A tak mě napadá, co poradila svýmu
mladšímu běžecký já? Samozřejmě lehce s nadsázkou.
Zjisti, jak jsi na tom s došlapem.
Ne, fakt nemusíš mít nejnovější model adidasek za čtyři a půl tisíce. Ale třeba
zjistíš, že máš nízkou klenbu, a že ty super nový a měkký boty ti budou každým
krokem zadělávat na pořádnej průšvih. Na průšvih, kvůli kterýmu tě čeká hodně
bolavých kroků, slz a běžeckých pauz.
Netlač na pilu.
No jo, kdo z nás se naivně
neviděl jako běžec, co se skoro vznáší vzduchem? Lehký krok, vlající vlasy a
americký úsměv. No, realita je jinde. Ufuněná, zpocená, rudá. A úsměv? Bože
proč? Když to tak moc bolí. Plíce i mozek těžce nechápu, o co že se to snažim.
Možná teda začni střídat chůzi a běh a běhej pomalu. Důležitější je výdrž než
super tempo. Není jedno, jestli to bude 5km za 35 minut se skvělým pocitem nebo
za 33 minut s vyplivnutýma plícema? Nebude se ti znovu vybíhat líp, když
ses minule cítila dobře? A je fakt uplně jedno, co si myslí ti okolo.
Mysli na výdrž a ne na tempo
Měříš si běhy apkou a pak to
sdílíš. Myslíš si, že bude hrozná ostuda, když bude tvoje průměrný tempo nad
6min/km. A tak běžíš jako o život a každý tři kilometry musíš zastavit.
Zastavíš apku, vydýcháš se a pak běžíš dál. Běh sis neužila, ale hlavně že máš
desítku v tempu, za který se tolik nestydíš. Ty jsi fakt pitomá. O čem to
je? Že pak na závodě umíráš, protože nemáš tu svou tréninkovou pauzu
v půlce běhu? Sleduj si v apce nebo později na hodinkách progres, ale
buď k sobě upřímná. A zase přestaň řešit, jak běhá někdo jinej.
Jez proboha, auto taky nejezdí na vzduch.
No jo, začala jsi běhat, protože
jsi chtěla lýtka, který se vejdou do kozaček a úzkých džínů. Začala jsi běhat
v době, kdy jsi toužila svůj život převrátit naruby, udělat čáru za svým
starým já, který jsi tolik nenáviděla. Ale i tady funguje ta prostá rovnice
výdej – příjem. Výdej musí být vyšší, když chceš hubnout, ale když budeš jíst
extra málo, když to budeš hrotit, tak se ti nikdy nebude běhat dobře. Když
budeš vyřazovat sacharidy a když budeš všechno hnát do extrému, bude ti akorát
blbě. A pokazíš si pár tréninků nebo třeba pražskou půlku. Nebuď blbá a mysli.
Sestav si trénink trochu systematicky, jestli chceš vidět progres.
Fakt se moc nezlepšíš, když budeš
běhat pořád to samý. Ani když si občas přidáš něco delšího. Bez tempových a
intervalových tréninků to prostě nepůjde. Škoda, že to pochopíš skoro po pěti
letech, kdy ti dojde, že super formu jsi měla vždycky, když jsi držela nějaký
plán nebo tě někdo trénoval.
Nebo když ses zamilovala, ale to jsi taky
běhala intervaly. Bez občasných bolavých tréninků to nepůjde, ale věř mi,
ty endorfiny budou stát zato.
Protahuj se. Vždycky.
Fakt to není zbytečný. A fakt má
něco do sebe. Možná by ti to ušetřilo některý běžecký pauzy. A ne to ranní
notyvolemojehohypomoc. A roller by
většinu času nesloužil jako stojan na telefon. Nezabere ti to moc času a pomůže
s regenerací.
Běhej, protože chceš a ne protože, že máš pocit, že musíš.
Pocit, že musíš protože… A teď si
doplň všechny ty nesmysly, který sis říkala. Protože jsi snědla to, či ono.
Protože víš, že jdeš někam, kde bude víc jídla. Protože posedle hlídáš svůj
výdej. Protože naháníš kilometry. Protože jsi dva dny nebyla a máš pocit, že
bys měla. NE. Běž, protože máš chuť běhat.
Poslouchej svoje tělo.
Fakt si nemusíš dokazovat, že
zvládneš běhat s bolestí, když sotva dojdeš z postele do kuchyně. A i
když sis naplánovala long a prostě to nejde, tak si dej třeba jen desítku. A
pokud jsi fakt hotová, tak můžeš běžet pomalu anebo taky vůbec, svět se nezboří
a všem okolo je tu uplně někde, jestli jsi běžela podle plánu nebo sis jeden
den odpočinula.
Nesrovnávej se s ostatními, ale sama se sebou.
Nevíš, kolik dřiny nebo let
běhání je za tou desítkou za 47 minut. Možná hodně dřiny, možná prostě jí to
běhá dobře. Nevíš, co je to hezkou, pevnou a vyrýsovanou postavou. Možná roky
odříkání a extrémní režim. Možná photoshop. Nikdy nebudeš jako ti ostatní a
ostatní nebudou jako ty. Tak si to laskavě uvědom. Ušetříš si tím hodně slz a
naštvání. Řeš jen to, co a jak můžeš zlepšit, buď vytrvalá, ale ne přísná a
umanutá.
Je to nejen v nohách, ale i v hlavě.
Můžeš mít sebelíp natrénováno,
ale jakmile začneš pochybovat, je to v pytli. Otázku,
jestli ti to za to stojí, si dávej ještě před tím, než si závod
koupíš, ne v polovině závodu.
Startuj hlavou, protože vždycky víš, co tě čeká, když přepálíš začátek. Peklo.
A tak začni kalkulovat čas doběhu, až budeš za půlkou, lépe za ¾ závodu a ne na
pátým kilometru půlmaratonu. Ušetříš si dost zklamání.
Věř si a buď tady a teď a ten okamžik si užívej, protože tohle je bolest, která
ti za to stojí, a moc nad tím nepřemýšlej.
A závěrem? Hlavně se na to nevykašli,
protože díky běhu zažiješ úžasný chvíle, zážitky, závody, tréninky… Potkáš úžasný
lidi, který ti, stejně jako běh samotnej, budou měnit život. Díky běhu se
zamiluješ a uděláš spoustu blbostí, kterých nebudeš nikdy litovat. Běh bude
tvýmu životu dávat smysl, bude tě učit život chápat a rovnat myšlenky, když
budeš myslet, že neexistuje řešení. Běh se stane tvou závislostí, bez který,
nebudeš umět žít. Tak prosím, běhej!
Komentáře
Okomentovat