Jako vážně je celej leden pryč? Jestli to bude utíkat takhle, tak jsou za
chvíli zase vánoce! Můj leden byl o nastavování cílů pro 2020, o rozhodování a
plánování a postupném začátku systematičtějšího tréninku.
1. – 12.ledna – 79 kilometrů
Na prvního byl domluvený Novoroční výběh s Mattoni free run. Já jsem si ale
měla chuť zaběhat o trochu víc a tak jsem vyrazila dřív – rovnou v běžeckém a s
batůžkem. Hvězda je prostě srdcovka a hezčí místo pro první běh v roce jsem si
vybrat nemohla. Znovu jsem vyběhla i druhého – celý den s hlavou v oblacích a s
novou bundou od ježíška. Padla další desítka, vůbec se mi nechtělo domů.
Následovaly dva dny volna a po velmi vydatné snídani nedělní long. No, jako
zatím si na longy teprve zvykám. Většinou přepálím začátek, tuhnou mi nohy, ale
do konce března je času dost. V úterý zase na pohodičku, ve čtvrtek padlo 11km
úplně samo. Je fajn, zmírnit tempo, jen bych u toho nesměla vymýšlet takový
voloviny.
A jak to tak bývá, čím víc říkáš ne, tím víc je ti jasný, že to
dopadne přesně naopak. V pátek zase na pohodu, s doprovodem a povídáním. Víkend
už bohužel patřil učení, takže jsem obětovala plánovaný long a vyrazila dvakrát
na pohodový tempo.
13. – 19.ledna – 43 kilometrů
Pondělí bylo katastrofální. Normálně bych čapla boty a šla to hnát na krev
do pocitu, kdy by můj žaludek nejraději utekl z těla, ale výjimečně jsem to
vzala rozumně a odjela běhat s
mattonkama na Hvězdu, a abych trochu
vyventilovala svůj vztek, dala jsem si jen jednu rychlou (rozuměj 4.53min/km)
kilometrovou rovinku. A ve středu jsem na Hvězdu jela zase. Všechno je lepší
než učení. I když je to třeba cesta přes celou Prahu. Čtvrtek po nekonečně
dlouhý době patřil Adidas runners.
Run for Australia. Moje zlomený australský
srdíčko zaplakalo a já vyrazila na sedmikilometrový pohodový běh. Nechat
podporovat v mých bláznivých nápadech.
Bože kluci, pomoc. A i když jsem
myslela, že budu v pátek bez běhu tak..tak bylo venku tak hrozně hezky, že jsem
si vyrazila na long. Jako pět kilometrů jsem to chtěla zabalit. Představila
jsem si, že mi to stane na půlmaraton.
To by mě fakt odvezli. Ale naštěstí se
to zlomilo a já odběhla poměrně pohodových 16 km.
Neděle.
Dva roky od odletu do
Melbourne. Den do zkoušky. Tak jsem si říkala, že si dám svižnější desítku
Modřanskou roklí. Jakože třeba 5.25min/km, nic drastickýho, ale už trochu v
tempu. Ok, nepovedlo se. 10km, 51:40. WTF? Nevím, jak se to stalo, ano, měla
jsem na prvním kilometru pauzu na semaforu a na šestém jsem se musela trochu protáhnout,
ale jako masakr!
20. – 31.ledna – 79 kilometrů
Jak jinak oslavit zkoušku než běháním že jo.
Nohy mrtvý, takže jsem byla moc ráda, že běžíme pomalu. Výjimečně jsem si
odpustila i svižnější poslední kilometrovou rovinku. Úterý bylo moje první v
rámci tréninků od AR na půlmaraton.
Intervaly – 3 x 1600m. Zima jako prase, ale
těšila jsem se. Řešíme na Letné tempa. Připojuju se k trenérovi na 5:00.
„Tak
jo, běžíme 4.40, důležitý je nepřepálit začátek :D“ Ok, skupina zpomaluje, ale
mně se nechce. Vmíchám se ke skupince na 4.30. A odběhnu s nima nakonec všechny
tři šestnáctistovky.
A jedu si na vlně endorfinů. Miluju tyhle tréninky.
Jo a
nesnáším, když pak nemůžu spát. Kam se hrabe kafe! Středa je klasika – Hvězda.
Jenže to bych nesměla být moc umanutá. Nevyspalá a unavená se převlíkám už tak
nějak nastavená na automat. Neběželo se mi blbě, ale už to bylo moc. Doma po
sprše rovnou postel. Zimnice i přes vrstvy oblečení, deku a peřinu.
Ty jsi
pitomá, blondýno! Kdy jsi naposledy měla rest?!
Odpočinutá jsem šla znovu v pátek, lákalo mě běžet dát, ale jsou dny, kdy to
není potřeba přehánět. jasnej. Delší běh. Ale kde? Nechtělo se mi podél Vltavy a tak
jsem vyrazila na Ladronku. Kecala bych, kdybych tvrdila, ž to bylo rozhodnutí
jen tak z čista, v 11 jsme měli sraz s lidma z
Mattoni free run. A tak jsem si
jela odběhnout vlastní trénink před srazem.
Bože, taková zima. Pondělí bylo
naopak moc hezký a tak jsem v poledne zabalila v práci a jela užit na 10,5km
sluníčko. Neskutečně mě bolely nohy a zadek z nedělního cvičení a celou cestu
jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že fakt můžu běžet klidně i tempem 6.00.
No samozřejmě, neběžela. Běžela jsem svých klasických 5.30, a že to byla chyba
jsem pocítila hnedka v úterý na tréninku Adidas runners. Opět byly na programu
tři šestnáctistovky. Na Vítkově, takže kopec nahoru a ty rovinky, který jsme
běhali, nebyly uplně rovinky. Bohužel jsme si už hlídali každý tempo sám a po
800m točka zpátky. Ždímala jsem ze sebe co se dalo, ale stačilo to na průměr
tak 4.40-4.45 a poslední osmistovka strašný. Poučení pro příště – před
intervalama jen lehkej trénink. A po intervalech jsem to taky vzala lehce – na
klasiku na Hvězdě. A pátek. No, normálně bych long nechala na sobotu, jenže
hodinky ukazovaly 185km, takže to bylo jasný. Nutně jsem musela uběhnout 15
kilometrů.
Tak jsem si dala jen osm, zato celkem svižněji. V sobotu
ráno byl program
Takže leden celkově 200km.
Komentáře
Okomentovat