Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Run Berounka run - další závod z druhé strany

Když jsem na konci srpna pomáhala na Labi, bylo naprosto jasný, že ráda přiložím ruku k dílu i na dalším Mírově závodě. Na run Berounka run .  Jestli Labe kopíruje Vltavu, tak Berounka je originál. Šest běžců, šest úseků. Šest (víceméně) trailových půlmaratonů. 130km a nějakých 3000m převýšení. Na Labi jsem si zkusila trochu svých organizačních schopností a naplánovat předávky, přes noc na ně pomáhat rozvézt stany a na dvou předávkách (a kousku) být. Mluvit s běžcema, s ostatníma dobrovolníkama, hodně telefonovat, řešit problémy. Nespat. Víkend, kterej jsem sice dospávala asi dva týdny, ale zároveň z něj fakt dlouho žila.  Berounka byla jiná. Ale zase skvělá. A stejně jako na Labi se plány měnily z hodiny na hodinu. Původní plán byl kontrola dvou úseků a předávka, ale i to se změnilo. Pátek. Okolo třetí hodiny mě vyzvedává Pavel, další dobrovolník, se kterým jedeme kontrolovat dva úseky. Vzhledem k času tuším, že mě čeká víc běhu, než jsem chtěla. Ve čtyři fasuju fáborky, pár

Běžecký deníček - prosinec

Poslední měsíc v tomhle roce. Jsem docela magor na čísla a do 1500 mi chybělo asi 120km - to dám úplně na pohodu. A kolik jsem to nakonec přeběhla? Asi od 56 kilometrů. Ale byl to super měsíc - běhala jsem v Braníku, v Kunraťáku, často na Hvězdě a nakonec si dala i jeden sranda závod.


1. – 8.prosince – 45km
Hnedka prvního pěkně desítka – konec listopadu byl plnej otázek, a tak jsem potřebovala hledat odpovědi. Jak jinak, než při běhu. A taky díky němu, mi věci začaly pomalu, ale jistě do sebe zapadat a dávat smysl. A dokonce jsem se odvážila je pustit ven. A chvilku mi trvalo, než mi došlo, že se mi tím dost ulevilo. Takže následovala pohodová osmička a mně se zase začal vracet úsměv. Znovu jsem vyběhla na čerty – deset kilometrů jsem nějakého hledala a nic. Byl to zase blbej den a tak zase musel pomoct běh. A v pátek, spolu se sluníčkem, jsem vyrazila zase. Konečně se všechno začalo lámat a dostávat nějaký směr. A i když jsem o víkendu už běh neplánovala, stejně jsem vyběhla ještě v neděli večer. Za dva dny jsem naseděla skoro 8 hodin v buse a moje nohy to prostě potřebovaly – jen tak zlehka na osm kilometrů. 

9. – 15.prosince – 35km
V pondělí byl v plánu vánoční večírek v Running Mall, ale mně se nechtělo na krátký hromadný výběh. Vyrazila jsem tedy sama v polední pauze do Kunraťáku. Lehká osmička, les, bylo to moc fajn. Ve středu mě vytáhlo ven krásný počasí. Ale ty tuhý nohy?! Po dlouhý době jsem byla vděčná, že nemám na běh moc času, a tak jsem si dala jenom šest kilometrů a nemůžu pochopit, jak to, že moje tempo bylo 5:17/km. Pátek 13? Na ten fakt nevěřím a tak jsem šla znovu běhat, už trochu odpočinutější. Vzala jsem to hodně na pohodu, svou klasickou osmičku. A protože jsem dost umanutá, na poslední chvíli jsem si ještě sehnala startovné na závod. Teda spíš takovej sranda běh. Koupila jsem si dlouhou santovskou čepici a večer vyrazila na Christmas run. Neměla jsem opravdu ambice na osobák, navíc v tom neskutečným davu se běžet fakt nedalo. Ale bylo to moc fajn. A hnedka v neděli bylo teplo jako na jaře, tak jsem po vydatné snídani ve Sweet and pepper days vyrazila běhat zase. Nešlo odolat. A bylo to skvělý. Stejně jako celá neděle. 

16. – 22.prosince – 39km

V pondělí jsem vyrazila na trénink na Hvězdu. Jen tak regeneračně. Zároveň mi začala dovolená a můj TO DO list se rozrostl do nekonečných rozměrů. Takže tenhle lehkej pětikilometrovej výklus fakt přišel vhod. A na Hvězdu jsem jela i ve středu. Ráno jsem si blokla krk a tak byl trénink dost ve hvězdách. Jenže hyperaktivka jako já prostě moc odpočívat neumí. A přišlo mi to jako fér řešení – budu pod dohledem, odběhnu kratší vzdálenost a pokud to nepůjde, počkám v autě. Ale naštěstí to šlo. Čtvrtek byl hodně o vaření a můj krk se docela lepší. Už mi v něm neškubalo, ale otočit jsem se pořád nemohla. A mně se prostě chtělo běhat. Desítka padla, ani nevím jak. V pátek pak přiletěl ježíšek a přinesl mi krásný legíny, takže jsem hnedka v sobotu musela vyzkoušet. A vstřebat všechno hezký. A taky se začít připravovat na vánoce u rodičů. A protože se příprava nesmí podcenit, vyběhla jsem ještě v neděli, autobus mi stejně jel až v půl čtvrté odpoledne. 

23. – 31.prosince 55km
Na Šumavě jsem běhat prostě potřebovala. Není to tam žádná rovinka, ale první výběh mi šel celkem snadno. I když ty vosí hnízda, který jsem do sebe cpala, byly v druhé půlce běhu znát. U našich prostě buď běžím z kopce, nebo do kopce. A většinou se do kopce vracim. No, to fakt nechceš. První den 11, druhý den 8km. A pěkně jsem to na nohách cítila. Anebo jsem možná cítila ještě to víno, co jsme s tetou celý večer pily. A cítila jsem to i v pátek, když jsem dopoledne vyklusnout. 
Sobota – přesně 3 měsíce do pražský půlky. Nejvyšší čas proložit ty svoje osmičky něčím delším. Plán byl jasnej, a jestli klapne celý, tomu jsem nechala volný průběh. Přetáhla jsem rukáv přes hodinky a protože už to v Braníku znám skoro jako svý boty, počet uběhnutých kilometrů jsem sledovat nepotřebovala. A nakonec jsem odběhla přesně to, co jsem chtěla. A doma mi pak chtěly upadnout nohy. Neděli jsem nechala, i přes velký cukání, bez běhu a zlehka vyklusnout jsem jela v pondělí opět na Hvězdu. A v úterý ráno jsem si přivstala a dala si poslední běh roku 2019. Trochu bilancovat, uzavřít rok a těšit se ten nový.     

Celkově za prosinec 174 kilometrů a za celý rok 2019 – 1565 kilometrů. 

 

Komentáře

Oblíbené příspěvky