Tenhle měsíc měl být běžecky na pohodu. Žádný nabíhání
objemů a běhat na pocit. No, nevím. Často jsem běhala 4 – 5x týdně, tempo se
točilo okolo 5.15min/km. Vlastně nevím, čím to, že se mi běhá teď tak dobře.
Možná nový boty? Možná to, že vlastně běhám jen tak, bez přípravy na jakýkoliv
závod.
1.- 10.listopadu – 40 kilometrů
Zmlsaná po pauze a po
Halloweenským běhu jsem si šla dát osmičku na pohodu a urovnat si v hlavě
dovolenou. A taky zákon přitažlivosti. A že je toho primárně v naší hlavě
víc, než si myslíme. Znovu jsem neplánovaně vyběhla až v úterý. Čekala
jsem návrat do zimy spojený s rýmou, ale nakonec jsem si užila víkend na
urologickém čaji. Ale bez běhu už by to nešlo. Moje okolí by to se mnou nedalo.
Týden začal hekticky, takže tohle bylo víc než nutný a další osmička na kontě.
Ve čtvrtek už moje nervy odcházely kamsi, takže opět přišel čas na terapii.
Večerní desítka už za tmy. To mi došlo, že bez čelovky to už asi úplně nepůjde.
A když jsem v sobotu večer odeslala poslední úkol, šla jsem se
v neděli trochu vyvztekat na něco delšího. No málem jsem zdechla, plán byl
12, dala jsem 14 a ty poslední dva kilometry mi vůbec nechutnaly. Zase jsem si
na long runy odvykla.
11.-17.listopadu – 36 kilometrů
V pondělí jsem tu čtrnáctku
jela vyběhat na Hvězdu na Mattoni free
run a stejně tak ve středu. Jen to jsem se od skupinky lehce odpojila a
pojala to trochu po svém. Na to, jak se mi úplně nechtělo, tak to sedlo
parádně. V pátek jsem si vzala homeoffice
a vyrazila testovat nové boty na Vyšehrad. Moje poprvé s Mizunama. Padla desítka v docela
hezkém čase a boty dostaly jedničku. A i když to uplně v plánu nebylo, šla
jsem hnedka v sobotu ráno znova. Něco jsem po…la a moje hlava to nemohla
pobrat. Naštvaná sama na sebe a smutná, že jsem ublížila někomu, komu jsem
ublížit nechtěla. A tak jsem si střihla dlouhý, bolavý kilometrový intervaly.
V nejrychlejším kilometru za 4.39. Jo, bolelo to jako čert, ale tolik věcí
jsem si uvědomila. No, i v neděli jsem chtěla odpočívat ale, … Večer jsem
nechávala odvézt kocourka a moje hlava potřebovala chvilku klid. A tak jsem šla
zlehka vyklusnout a nakonec odběhla zase osmičku.
18.-24.listopadu – 45kilometrů
No, někdy se tak semele a já
nemůžu vydržet sama se sebou. A taky hodně ochutnávám krém a mám pak trochu
záchvat hyperaktivity, tak jsem vyběhla hnedka v pondělí. Docela svižnej
výklus a stejně jsem nemohla spát! A po volném úterku jsem vyrazila ve středu
na Hvězdu. Jo, už nejsem nejmladší a úterní oslava se mnou pěkně zacvičila.
Žaludek bojkotoval a připomínal, že víno a panáky k sobě prostě nejdou. A
trenér mě závěrečným zrychlením pak už jen dorazil
J! Páteční
homeoffice jsem opět spojila s poledním během a vyrazila si
rovnat myšlenky na něco delšího. Boty sedly i na 14 km dlouhý běh, jen
s oblečením jsem to neodhadla a chtěla umřít horkem. A protože mě čekal ne
úplně příjemnej víkend, bylo jasné, jak to všechno dopadne. Šla jsem běhat i
sobotu a nedokázala zpomalit ani na průměrných
5.15. Ale bylo to super. A
hnedka v neděli jsem sice chtěla jen trochu cvičit a neběhat, ale stejně
mě to táhlo ven. Tak jsem si dala jen lehoučkou sedmičku.
25.-30.listopadu – 36 kilometrů
Z práce jsem jela vytočená a potřebovala jsem vypustit všechny ty bubáky
z hlavy. No není lepší terapie než běh. A pořádně si máknout. Vystřelila
jsem jako raketa a čtyři kilometry letěla, jako kdyby mě někdo honil. Zpátky
jsem lehce zpomalila, ale i tak jsem se dostala na průměr 5.05 na osm kilometrů
a to i přes to, že jsem měla od pátku v nohách skoro 30 kilometrů. Bylo to
bolavý, ale bylo to boží. A vytočená jsem vybíhala i ve středu. Ne všechny
sliby se plní a můj šéf je toho zdárným příkladem. A tak jsem si potřebovala
urovnat v hlavě a uvědomit si, že všechno zlý je pro něco dobrý. A že
musím konečně vylézt z tý svojí bubliny komfortní zóny. Takže padla
osmička v tempu 5.19 a já viděla svět zase o něco hezčí. Čtvrtek jsem si
nechala úplně volný a strávila ho v milé společnosti. A běhat jsem šla až
v pátek. Do centra a zpátky. 12 km, na pohodu. A byla jsem překvapená, že
jsem se držela v tempo 5:30 celou dobu a odchylka na kilometr byla jen okolo
5 vteřin. Přitom běžně mívám rozptyl až tři čtvrtě minuty. A protože venku
svítilo sluníčko, vyrazila jsem i v sobotu. Bolel mě zadek z cvičení z předchozího
dne a tak jsem se nikam nehnala. Sluníčko až stejně nezasvítilo. Nějak poslední
dobrou mám při běhu hodně o čem přemýšlet. Rovnat si všechno v hlavě a tak. Prostě
terapie.
Celkem za listopad nějakých 156 kilometrů.
Komentáře
Okomentovat