Běžecký update

Sedím v dece a venku prší. Projíždím instagram. Občas to tak dělám. Prohlížím staré fotky na svém profilu, čtu si popisky a vzpomínám. Někdy jsou to vzpomínky, které bolí, jindy se musím pousmát. Ale dneska spíš koukám, jaká byla tahle „závodní“ sezóna.
Jaro jsem zahájila desítkou v Českých Budějovicích v rámci RunTour a týden na to půlkou v Praze. Řekla bych to asi dvěma slovy. Velký špatný. Psychicky to pro mě bylo opravdu hodně náročný období, v hlavě strašák jménem jídlo a já tenkrát chtěla za každou cenu hubnout. Od ledna jsem makala na tréninkách s trenérkou, sem tam chodila otevírat kavárnu a pak přejížděla do laborky. Utíkala jsem před sebou a problémy v podobě přehnaného tréninku a docela destruktivního jídelníčku. A hodně jsem pracovala. Jo, teď zpětně to vidím a dala bych si pár facek, ale tenkrát? Když jsem v Praze málem nedoběhla, nechápala jsem proč. Kdo by to byl řekl, že když nebudu skoro jíst, tak se tělo prostě začne bránit. No jo, chybama se člověk učí.

Hnedka po Praze, kdy jsem přemítala, jestli ještě vůbec chci běhat půlmaratony, jsem dostala nabídku, která se neodmítá. Vltava run. Závod, po kterým jsem toužila fakt dlouho. A tak jsem měla nějakých pět týdnů si některý věci srovnat hlavě. Koupila jsem nový běžecký hodinky a ty mě nakonec nakoply nejvíc. Vzhledem k tomu, že jsem do tý doby občas počítala makra, s hodinkama mi došlo, že s mým příjmem sotva pokryju bazál, a že můj denní výdej v tréninku je opravdu o dost vyšší. A protože jsem poslední týden před Vltavou trénovala dvoufázově, dovolila jsem si začít jíst víc. Celý víkend závodu jsem žila na ovesných tyčinkách, banánech a hroznovém cukru. A odběhla jsem všechny své úseky v uspokojivých časech. Žádná slabost ani bolest žaludku.
Vltava run mě uklidnil a tak přišel čas otestovat další půlmaraton. Bez jídla to nepůjde a tak jsem zavedla přesnídávky za běhu (s nima běhám do teď). Měla jsem v Budějovicích hodně respektu k těm jednadvaceti kilometrům a přání bylo jediný – doběhnout bez omdlívání. A stalo se. Závod jsem si užila a v cíli plná euforie zase překročila hranici svý komfortní zóny.

Červen byl celkově plnej závodů. S bráchou jsme si střihli 2RUN v Olomouci, což pro mě byl závod plný nostalgie a byl horký jako vždycky. A hnedka pár dní na to O2 štafeta. Poslední závod jako šestadvacítka a teplota vysoko na třicítkou. Ale bylo to super. Takové zakončení jarních závodů následované dvoutýdenní pauzou. Po pauze jsem začala nabíhat objem a trénovat na podzimní závody. A protože já hodně běhám „hlavou“ a na psychiku, tak můj podzim patří k těm nejhezčím závodním dvěma měsícům, co jsem kdy odběhla. Stoupla jsem si na bednu, vylepšila si dvakrát osobák na desítku a po půlmaratonu v Ústí, kde padl taky osobák, jsem se v cíli štěstím skoro rozbrečela. A poprvé jsem si vyzkoušela delší vzdálenost než 21 kilometrů. Takže vlastně ode dna k výškám. Fyzicky i psychicky. A už teď se těším na novou sezónu!

Ale teď je po sezóně, co bude dál?

Skončily závody, skončila dovolená a s ní spojená druhá běžecká pauza. Vlastně pauza celkově. Celou dobu jsem cvičila jen jógu a to opravdu jen jemnou a protahovací. A neskutečně mi to prospělo. Zase jsem se díky tomu začala těšit na tréninky a to nejen ty běžecké, ale i ty trochu posilovací doma. I moje hlava si totiž potřebovala odpočinout od neustálého plánování, kdy jak půjdu běhat, kdy stihnu cvičit břicho a kdy naopak zadek. Jestli už nemám na talíři těstovin moc a jestli jsem snědla dost bílkovin. Kdy mít poslední předzávodní trénink a kam zařadit intervaly. Takže jsem celou dovolenou jedla úplně jinak, než normálně, a světe div se, nic se nestalo a já dokonce ani nepřibrala. Po návratu jsem se vrátila ke svým vločkám a zelenině, všeho s mírou samozřejmě, zase běhám, ale nehrotím objem a docela pravidelně cvičim. A když to časově nevyjde, nedělám nic. Snažím se nezanedbávat jógu a občas si ji zacvičím sama, občas zajdu na lekci. Rozhodně ale do konce roku neplánuju žádný systematický trénink. Ráda bych to pojala pocitově. Ještě ani nemám naplánované závody na příští rok. Pár jich mám koupených, pár hlavě a pár jich je s otazníkem. Co ale vím rozhodně, potřebuju nový objemovky, takže skončí puchýře po každém běhu! Nicméně cíle pro další sezónu už v hlavě mám a jim pak budu svůj trénink uzpůsobovat.