Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Run Berounka run - další závod z druhé strany

Když jsem na konci srpna pomáhala na Labi, bylo naprosto jasný, že ráda přiložím ruku k dílu i na dalším Mírově závodě. Na run Berounka run .  Jestli Labe kopíruje Vltavu, tak Berounka je originál. Šest běžců, šest úseků. Šest (víceméně) trailových půlmaratonů. 130km a nějakých 3000m převýšení. Na Labi jsem si zkusila trochu svých organizačních schopností a naplánovat předávky, přes noc na ně pomáhat rozvézt stany a na dvou předávkách (a kousku) být. Mluvit s běžcema, s ostatníma dobrovolníkama, hodně telefonovat, řešit problémy. Nespat. Víkend, kterej jsem sice dospávala asi dva týdny, ale zároveň z něj fakt dlouho žila.  Berounka byla jiná. Ale zase skvělá. A stejně jako na Labi se plány měnily z hodiny na hodinu. Původní plán byl kontrola dvou úseků a předávka, ale i to se změnilo. Pátek. Okolo třetí hodiny mě vyzvedává Pavel, další dobrovolník, se kterým jedeme kontrolovat dva úseky. Vzhledem k času tuším, že mě čeká víc běhu, než jsem chtěla. Ve čtyři fasuju fáborky, pár

Běžecký deníček - říjen


Tenhle měsíc bude krátkej. Dva závody a dovolená. Moje nohy to potřebujou jako sůl. Od poloviny července do konce září jsem naběhala 420 km a rozhodně to nebyly žádné tréninky na kochačku. 

1 –  5.října – 38 kilometrů
„Víš, chtěla bych jít před sobotou ještě dneska a ve čtvrtek běhat, ale nějak nevím, jak si trénink nastavit, poradíš mi?“  Takže jsem vyrazila na středně dlouhou vzdálenost v tempu mezi 5:30 – 5:45. Tentokrát mi bylo dost jedno, kam poběžím, ale protože směr Zbraslav to mám hodně oběhaný, vzala jsem to na Náplavku. První kilometr jsem se vůbec nemohla rozběhnout. Na každém palci mám puchýř, který pekelně bolí. Představuju si ty 3 hodiny na závodě a nevím, jestli se mi chce začít brečet nebo se smát. Jsem vážně magor. Zamotávám se do svých myšlenek a u Náplavky brzdím tempo, které se dostává na 5:20. Domů dobíhám s desítkou za 55 minut. Ve čtvrtek před závodem jsou v plánu rovinky. Prší, peču a očima brzdím čas. Nakonec přeci jen okolo půl sedmé vybíhám. Nemám moc síly. 1,5km rozklus a 8x200m a 1,5km domů. Jsem překvapená, že mě tohle pobíhání docela bavilo. No a v sobotu přišel ON. Ten závod, na kterej jsem se tak těšila a zároveň se tolik bála. Článek tady: Liberecký Nature run

8. – 19.října – 56 kilometrů
První běh po Liberci zkouším hnedka v úterý. Nohy docela fungujou, žaludek naopak moc ne. Chvilkama prší, ale nic moc strašnýho. Vyčistit hlavu se mi nedaří. Cítím se netrpělivá a nesvá. Ve čtvrtek si jdu zase dát rovinky. Týden je strašnej a tak jdu běhat pětistovky. Zase 1,5km rozklus, 6x500m a 1,5km výklus. Člověk by řekl, že se moc u intervalů nedá myslet, ale mně se to tentokrát povedlo. A i proto běh tak miluju. Umí mi neskutečně otevřít oči. Takže pecka trénink. Fyzicky i psychicky. No a v sobotu přišlo zakončení závodní běžecký sezóny. RunTour a 10 km. Ne, opravdu jsem nevěděla, co mám čekat. A dopadlo to na očekávání. Článek tady: RunTour Praha
Další běh následoval v pondělí. Jen tak zlehka. Už jsem se začala těšit, až moje tréninky budou víc pomalejší a pohodovější. Žádné trénování na konkrétní závod. Takže tempo lehce pod šest v teplém podzimním podvečeru. Další běh se konal ve středu, i když jsem měla v plánu běhat úplně jinde, vyrazila jsem k večeru sama u nás v Braníku. A tenhle trénink teda sednul. Průměrné tempo 5.30, pusa od ucha k uchu. Prostě šťastná a vděčná běhna.
V pátek osmnáctého mi začala v poledne dovolená, takže jsem se vykašlala na oběd a šla nasávat sluníčko na lehoučký výklus v takovej ten barevnej teplej podzimní den. Znovu jsem vyběhla v sobotu ráno. Jako nechtělo se mi, ale před dlouhou cestou jsem se chtěla co nejvíc unavit, abych v letadle vydržela spát. Jasně, to jsem ještě netušila, že se let konat nebude a moje snaha o unavení se se mine účinkem.

31.října – 6km – Halloween run I když jsem moc netušila, jak se mi bude běhat, kamarád přišel s nápadem Halloweenského běhu v rámci výběhu s Mattoni free run. Jsem pro každou srandu, tak jsem souhlasila. Koupila jsem nám bílý a černý make-up, udělala jsem závoj ze záclony. Musím říct, že jsem se smála už od otevření bílé tubičky a do smívání barvy z obličeje. Jinak to ale byla neskutečná zkouška mojí trpělivosti, protože jsem zvyklá si sahat na obličej 100x za hodinu. A po výběhu letenských schodů, kdy jsem cítila každou kapičku potu… to snad ani nepotřebuje komentář J


Celkem za říjen se skoro dvoutýdenní pauzou 100 kilometrů.  


Komentáře

Oblíbené příspěvky