Tenhle měsíc bude krátkej. Dva závody a dovolená. Moje nohy
to potřebujou jako sůl. Od poloviny července do konce září jsem naběhala 420 km
a rozhodně to nebyly žádné tréninky na kochačku.
1 – 5.října – 38
kilometrů
„Víš, chtěla bych jít
před sobotou ještě dneska a ve čtvrtek běhat, ale nějak nevím, jak si trénink
nastavit, poradíš mi?“ Takže jsem
vyrazila na středně dlouhou vzdálenost v tempu mezi 5:30 – 5:45. Tentokrát
mi bylo dost jedno, kam poběžím, ale protože směr Zbraslav to mám hodně
oběhaný, vzala jsem to na Náplavku. První kilometr jsem se vůbec nemohla
rozběhnout. Na každém palci mám puchýř, který pekelně bolí. Představuju si ty 3
hodiny na závodě a nevím, jestli se mi chce začít brečet nebo se smát. Jsem vážně
magor. Zamotávám se do svých myšlenek a u Náplavky brzdím tempo, které se
dostává na 5:20. Domů dobíhám s desítkou za 55 minut. Ve čtvrtek před
závodem jsou v plánu rovinky. Prší, peču a očima brzdím čas. Nakonec přeci
jen okolo půl sedmé vybíhám. Nemám moc síly. 1,5km rozklus a 8x200m a 1,5km
domů. Jsem překvapená, že mě tohle pobíhání docela bavilo. No a v sobotu
přišel ON. Ten závod, na kterej jsem se tak těšila a zároveň se tolik bála.
Článek tady:
Liberecký Nature run
8. – 19.října – 56 kilometrů
První běh po Liberci zkouším hnedka v úterý. Nohy
docela fungujou, žaludek naopak moc ne. Chvilkama prší, ale nic moc strašnýho.
Vyčistit hlavu se mi nedaří. Cítím se netrpělivá a nesvá. Ve čtvrtek si jdu zase
dát rovinky. Týden je strašnej a tak jdu běhat pětistovky. Zase 1,5km rozklus,
6x500m a 1,5km výklus. Člověk by řekl, že se moc u intervalů nedá myslet, ale
mně se to tentokrát povedlo. A i proto běh tak miluju. Umí mi neskutečně
otevřít oči. Takže pecka trénink. Fyzicky i psychicky. No a v sobotu
přišlo zakončení závodní běžecký sezóny. RunTour a 10 km. Ne, opravdu jsem
nevěděla, co mám čekat. A dopadlo to na očekávání. Článek tady:
RunTour Praha
Další běh následoval v pondělí. Jen tak zlehka. Už jsem se začala těšit,
až moje tréninky budou víc pomalejší a pohodovější. Žádné trénování na
konkrétní závod. Takže tempo lehce pod šest v teplém podzimním podvečeru.
Další běh se konal ve středu, i když jsem měla v plánu běhat úplně jinde,
vyrazila jsem k večeru sama u nás v Braníku. A tenhle trénink teda
sednul. Průměrné tempo 5.30, pusa od ucha k uchu. Prostě šťastná a vděčná
běhna.
V pátek osmnáctého mi začala v poledne dovolená, takže jsem se vykašlala na
oběd a šla nasávat sluníčko na lehoučký výklus v takovej ten barevnej
teplej podzimní den. Znovu jsem vyběhla v sobotu ráno. Jako nechtělo se
mi, ale před dlouhou cestou jsem se chtěla co nejvíc unavit, abych
v letadle vydržela spát. Jasně, to jsem ještě netušila, že se let konat
nebude a moje snaha o unavení se se mine účinkem.
31.října – 6km – Halloween run
I když jsem moc netušila, jak se mi bude běhat, kamarád přišel s nápadem
Halloweenského běhu v rámci výběhu s Mattoni free run. Jsem pro
každou srandu, tak jsem souhlasila. Koupila jsem nám bílý a černý make-up,
udělala jsem závoj ze záclony. Musím říct, že jsem se smála už od otevření bílé
tubičky a do smívání barvy z obličeje. Jinak to ale byla neskutečná
zkouška mojí trpělivosti, protože jsem zvyklá si sahat na obličej 100x za
hodinu. A po výběhu letenských schodů, kdy jsem cítila každou kapičku potu… to
snad ani nepotřebuje komentář
J
Celkem za říjen se skoro dvoutýdenní pauzou 100
kilometrů.
Komentáře
Okomentovat