Září bylo, na rozdíl srpna, plné závodů a objemově mnohem rozumnější. Staršně jsem si ho užila, padaly osobáky a já mám plno krásných zážitků.
2. – 7.září – 31 kilometrů
Kvůli sobotnímu Birellu mám v plánu běžet pondělí a
středa místo klasického úterý a čtvrtku. V pondělí beru věci do práce.
Nohy nejsou nijak odpočinutý po běhání v Třebíči a cítím se jako přejetá parním
válcem. Vybíhám a uklidňuju sama sebe, že z Modřan jede do Braníka hodně
tramvají. S pokorou běžím pomalu kilometr za kilometrem. Není kam spěchat.
Jsem mile překvapená, že se mi běží lehce, bez bolesti. Klidně bych běžela i
dál než 12 kilometrů. Zmlsaně jdu znovu ve středu. Po práci vyrazím do
Kunraťáku, kde plánuju rychlé úseky před sobotním závodem. Venku je nepříjemné
dusno. Mám těžké nohy a neběží se mi vůbec dobře. Pokora rychle zmizela. Cítím
se frustrovaná a zakazuju si myslet na sobotní osobák. S vypětím sil
oběhnu les. Těžký trénink hlavně pro mou hlavu.
Po dvou dnech odpočinku přijde závod, na který jsem se moc těšila. Birell GP.
Byl boží a osobák padnul. A článek o něm tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/09/birell-grand-prix-2019.html
10.9. – 15.9. – 23 km
V úterý se nechám přemluvit na social run s adidas
runners. Jsem po pondělních vakcínách ještě trochu unavená, ale lehký výklus
přijde vhod. Občas přijde kopeček nebo nějaké rovinky. Takže to v konečném
výsledku není uplně snadný trénink, ale je plný vtípků a srandiček. A plný
kochání se do červena barvící se oblohou. Jo, to mám ráda. Hashtag romantička.
Další trénink byl rovnou závod, o kterém jsem psala tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/09/na-bedne.html
Po závodu jsem si dala (neplánované) dva dny úplného volna. V sobotu večer
jsem vyrazila fandit a nasát atmosféru na Night run. A v neděli jsem
vyběhla. Jako asi takhle. Dát si kafe skoro v osm večer byl dost blbej
nápad. A posnídat banán a kafe taky. Nicméně jsem si střihla poměrně rychlou
osmičku a pak s pocitem na zvracení doběhla ještě dva a půl kilometrů.
Průměrný tempo super, můj stav už méně.
17.9. – 21.9. – 40 km
Úterý. Nechce se mi na trénink, chci běžet sama. Jenom tak
zlehka, v tempu půlmaratonu a aspoň tak 10km. Po práci balím batůžek a
vyrážím směr Braník přes Modřanskou rokli. Běží se mi dobře. To se musí nechat,
tak nekoukám na hodinky. Poprvé se podívám na jedenáctém kilometru. 59 minut a
kousek. Aha. To v plánu nebylo. Doběhnu poslední kilometr. Přemýšlím, jak
zvládnu běžet 21 kilometrů na pocit a nepřepálit to. Těžko. Poslední, skoro
osmikilometrový předzávodní trénink si dám ve čtvrtek, pocit stejnej při
šestkovém tempu i při tempu 5:20. To bude sobota. A jaká sobota bylo?
Neskutečná. Článek tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/09/ustecky-reparat.html
25.9. – 29.9. – 26 km
A co jsem jako čekala, když jsem se snažila přeběhat bacila?
Po půlce jsem se k dalšímu tréninku dostala až ve čtvrtek. Hlava i nohy by
letěly až třeba na druhej konec Prahy, ale plíce nechápaly. Fakt vůbec. A pořád
jsem musela dodýchávat kašel. Ale hlavně, že jsem běžela! Můj absťák už byl
totiž nesnesitelnej. A ten samý den jsem taky kývla na závod na Konopišti. Jo jasně,
nejsem normální. Už i šéf říkal, že jsem magor. O závodu píšu tady: https://bezkynevkuchyni.blogspot.com/2019/09/mattoni-freerun-konopiste.html
No a nedalo
mi to, v neděli jsem hnedka znovu. Na pondělí jsem měla už plány a chtěla
jsi trošku zažít šestkové tempo. Bylo tepleji, než jsem čekala. Celou cestu
jsem kalkulovala Nature run. A proklínala svým milionpetstotisíc půchýřů.
Hashtag nohy princezny.
Celkově naběháno 120 km
Komentáře
Okomentovat