Jak u běhu vydržet?

Na tohle téma mě přivedl kamarád. Nejdřív se mi samozřejmě vysmál, že už jsem zralá na nějakou diagnózu a že mi rád nějakou vymyslí, ale později se mě ptal, jak to udělat, aby člověk u běhu vytrval. Aby ho pořád neodrazovalo takové to "umírání po kilometru". Jak si to nastavit v hlavě, aby se mu podruhé chtělo zase. A tak jsem se zamyslela, co mě u běhu udrželo. Vlastně nikdy ničemu jinému jsem nevěnovala tak dlouho. A ano, je to diagnóza. A říkám jí závislost.

Tip č.1 Začít pomalu

Jo, tohle asi nikoho nepřekvapí. Někdo možná vyběhne a dá z fleku 5 km za půl hodiny a je vyrelaxovanej a v pohodě. Ale většina ne. Já sama jsem začínala přesně tím - kilometr běžím, pak mě píchá v boku, nemůžu chytit dech, připadám jako totální outsider, a tak se plácám zpátky na indiána. Takže kdybych měla začít znovu, budu si měřit čas/vzdálenost a tím indiánem (střídání chůze a běhu) začnu, protože jen to, že si nebudu připadat úplně neschopně, mě bude motivovat vyběhnout znovu. Hlavně se s nikým nesrovnávat. Jasně, jednou možná přijdou hobby závody, ale každý máme běžeckou cestu "tu svou". Někdo po roce běhu dá půlku pod dvě hodiny a někdo i po třech letech bude běhat maximálně 15 km. A to jak rychle přijde ta chuť k běhu a pocit z "musím" na "chci", to dost závisí na pomalém začátku, který nás nevyřídí.

Tip č.2 Trpělivost a opatrnost

Opět nic nového pod sluncem. Ale to, že neumírám po dvou kilometrech ještě neznamená, že je načase přidat další dva. Zase tu budou běžci, co to dají. Ale taky ti, kteří si tím zadělají na frustraci. Já sama jsem z kraje běhala asi tak 3 kilometry. A přidávat jsem začala, až když jsem si byla pomalu jistá. A ve vzdálenosti 3-5km jsem se motala prvních několik měsíců. Ne nadarmo se radí i v objemovém tréninku u pokročilých přidávat kilometry postupně a neskákat co týden, to 5km navíc. Zase tady hraje velkou roli ten pocit. Když dám 3km v pohodě, bez píchání v boku, bez nutnosti zastavit a budu mít po běhu radost, tak budu brzy chtít vyběhnout znovu. Když ale přidám najednou další 2 - což je skoro o 50% víc - vyřídím se, bude mě píchat v boku, poslední kilometr dám na indiána, znovu se mi už tolik chtít nebude. Navíc i tělo si potřebuje zvyknout. Sama jsem si z kraje prošla snad bolením všechno. Nárty. Kolena. Plosky. Hastag invalida!

Tip č.3 Technika

I když se říká, že běh je nejvíc přirozený pohyb a běhat umí už malé děti, tak je trochu fajn se nad technikou zamyslet. Já sama jsem tohle neřešila, koupila jsem si boty, které mi byly pohodlné. Měkoučké bačkůrky UltraBoosty. A po roce jsem začala mít problémy. A pak během dvou měsíců jakéhosi přecházení bolesti jsem sotva došla do práce. Přetížení z důvodu pronace. Nedostatek protahování po běhu a hlavně špatná obuv v souvisloti s plochýma nohama. Jo, i na tomhle záleží. Špatné držení těla povede k bolesti zad, špatný došlap k bolestem nohou. Není to taková věda, jak to možná zní, ale ulehčí to běh a pomůže předejít všem bolístkám.  
   

Tip č.4 Motivace

Další z kroků, které mi pomohly překlenout to „umírací“ běžecké období bylo běhání s Adidas runners. Měla jsem motivaci potkávat tu stejnou skupinku, a taky to nevzdat, když všichni běží. Často to bylo hodně na morál, ale byly to tréninky, které mě posouvaly. Proto pak přišla i myšlenka, že bych možná zkusila závod. Jen 5km a jen pro ženy. A protože jsem si ho chtěla užít a ne odtrpět, tak jsem prostě běhat chodila. Tenkrát jsem občas i vyběhla s kolegou z práce. Moje ego má sílu, takže jsem se nechtěla nechat zahanbit a říct že nemůžu. A praktikuju to do dneška.
A protože jsem ženská, hezké sportovní oblečení mě vytáhne ven dodneška. 

Tip č. 5 Regenerace a péče nejen o nohy

Nikdo nestojí o dva dny bolavých nohou. To se potom k dalšímu tréninku nejde vrátit moc s chutí. Proto je důležitý se dostatečně protahovat. Zařazovat kompenzační cvičení – pevný střed dokáže běh opravdu usnadnit. Mně osobně hodně pomohly i sportovní masáže. Je to nejen skvělá prevence, ale zároveň i včasné řešení začínajících problémů. Někomu dobře pomáhá i sauna.
A není to jen o nohách. Pokud sním před během těžké jídlo, rozhodně mě nečeká žádný super výkon. Buď se mi poběží dost na nic, nebo mi bude tak blbě, že trénink ani nedokončím.   

Tip č.6 Rozmanitost

Ať už chci běhat denně nebo 3x do týdne, je fajn měnit trénink a místo kam poběžím. Je jedno, jestli běhám své začátečnické 3 km nebo kilometrů 15. Jednou vyrazím do lesa, podruhé na schody. Někdy se zaměřím na rychlost, jindy na vytrvalost. Pokud budu běhat stále stejnou trasu, brzy mě omrzí. Navíc nové prostředí rozptýlí hlavu a je na co koukat.

Ještě bych ráda dodala pár věcí mimo, které mi pomohly u běhu zůstat.

Nezávislost (časová) - když jsem začínala cvičit, chodila jsem na lekce TRX. Bydlela jsem na kolejích a studio jsem měla 10 minut pěšky. Čím dýl jsem ale žila aktivně, pracovala a studovala, tím větší problém jsem měla a mám s držením času lekcí. Ať už je to hromadný trénink, lekce Ashtangy nebo skupinovka ve fitku. A když je venku hezky, o to je horší. Lekce ruším, protože kolikrát se mi naskytne jiná akce, sraz s kamarády nebo zkrátka chci využít sluníčko. Když ale chci jít běhat, nemusím čekat na určitou hodinu, nikam jezdit (většinou). Prostě se převlíknu a vyběhnu. Můžu běžet z práce, můžu běžet do práce. Nejsem limitovaná, ani když někam jedu. Když nemám na nikoho náladu, tak nemusím řešit lidi okolo sebe ve fitku. Běhám tak, jak chci - pomalu/rychle/rovinku/kopeček, tam kde chci - les/stezka/schody, kdy chci - ráno/večer/odpoledne a s kým chci - sama/s kamarádkou/se skupinou. 

Hodinky - nic, co by člověk uplně nutně potřeboval, ale já mám ráda trochu přehled. Protože podle pocitu nejsem schopná odhadnout rychlost. A protože prostě ráda sleduju, jak daleko jsem běžela, jak rychle, kolik jsem nastoupala. Anebo kolik jsem uběhla za měsíc. A i to je jedna z věcí, která mě třeba vykope na jeden nebo dva běhy navíc. Když mám součet třeba 132 kilometrů a ještě jeden den v měsíci, obvykle vyběhnu a vzdálenost zaokrouhlím. Že by trochu posedlost čísly? 

Jídlo. Jak napsal Scott Jurek - Jez a běhej (což je pro mě top nejlepší běžecká knížka). Jím ráda. I když jsem měla a pořád mám s jídlem takový řekněme nestandardní vztah, tak prostě jídlo miluju. A i když mám ráda jídlo zdravý, A hořká čokoláda je samozřejmě taky zdravý jídlo, tak díky běhu vím, že můžu víc. Že ten výdej roste. A že když někde ulítnu a příjem přestřelím, že prostě přijde víkendovej long run a bude to v pohodě. A jakmile neběhám, tak smutně koukám na všechny ty skleničky ořechových másel.  

Ale samozřejmě, ne vždycky se mi hnedka chce. A kde beru motivaci, o tom zase příště.