Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Myšlenky běžce

Myšlenky běžce při dlouhým běhu. Při dlouhým běhu, kterej se uplně nepovede.


Od začátku ledna jsem najela na celkem intenzivní tréninkový režim. Běhám 5x týdně, v lednu jsem se dostala na 200 km. A taky jsem zařadila víkendové objemy. Většinu z nich jsem si fakt užila. Jen já a běh. Milion mých myšlenek a spoustu endorfinů. Moje běžecký plány pro tenhle rok jsou docela vysoký, ale věřím, že díky dostatečnýmu tréninku si je budu plnit. Ale i na mě muselo jednou dojít a ne všechny běhy jsou plný jednorožců a duhy.
Sobota ráno. Beru batoh, dva gely, vodu do hydrovaku a vyrážím na klasický víkendový long. Plánuju běžet do Vranýho a zpátky a pokud to půjde, ještě kousek k tomu. Takže třeba 25km? Možná jsem přemotivovaná, možná mám přehnaný očekávání. 
Svítí sluníčko, ale nepřijemně fouká vítr. A fouká proti mně. Klasicky na třetím kilometru zastavuju, abych protáhla ztuhlá lýtka po celém týdnu a nohy měly šanci se trochu rozběhnout. V hlavě mám neskutečný prázdno, což mě překvapuje. Nevěnuj…

Běžecký deníček - červenec


Když jsem si šla nedávno zaběhat a nefuněla jsem zrovna do kopce s prázdnou hlavou, napadlo mě, že bych mohla psát něco jako běžecký deník. Někdy pocity, někdy myšlenky. No, kdo ví, co z toho vznikne.


Týden 7. – 13. července – 42km
Návrat po pauze. Původně jsem chtěla jít až v pondělí, ale nakonec jsem vyběhla s kamarádem. I přes to, že jsem měla velký respekt, cítila jsem se, jako by mi zase narostly křídla. Hnedka v úterý jsem si naplánovala ranní běh. Nesnáším ho. Vždycky. Ale tentokrát, asi natěšená na další běh jsem se probudila ještě před šestou a za chvíli jsem byla na cyklostezce. A běželo se mi skvěle. No jo, doplňování dávek mojí běžecký drogy. V práci jsem se pak vznášela jako na obláčku. Opět jsem si dopřála den volna a vyběhla ve čtvrtek. Nevím, kde se ve mně bralo tolik síly, během chvíle jsem byla v tempu 5.30. Vysmátá, ve svých myšlenkách. A hlavně šťastná, že zase běhám. Přede mnou byl pracovní víkend. Koketovala jsem, zda mám risknout doběhnout z kavárny domů. 12km. Po pauze.
Umanutá jsem musela dokázat, že si nohy pamatujou. A pamatovaly. Nebyl to žádnej med, běžela jsem fakt pomalu. Ale to prázdno v hlavě? To fakt chceš! No a neděle. Z práce jsem přijela asi v sedm. Ale stejně mě to na stezku táhlo. Měla jsem chuť zamakat. Tak jsem si řekla, že potrénuju hlavu. A tak jsem makala. 7km jsem doběhla v průměru 5.09 s nejrychlejším kilometrem 4.50. Funěla jsem, bolelo to, ale bylo to neskutečný. Celou dobu jsem byla fascinovaná, co tělo dokáže.

Týden 14. – 21. července – 38km
Po dlouhý době jsem si vyrazila na trénink s adidas runners. Neměla jsem odvahu na nic delšího nebo rychlejšího a tak social run byla jasná volba. Nicméně od začátku jsem tušila, že to je na mě pomalý až moc. Snažila jsem to využít povídáním s ostatními. Udělali jsme kolečko Václavák – Mírák – sady Svatopluka Čecha – Parukářka – Karlín – Rohanské nábřeží. A právě tady jsem se trochu trhla a s pár dalšíma lidma doběhla v rychlejším tempu zpátky Na příkopy. Jo a cestou jsem si stejně pokecala. A chudákovi týpkovi slíbila, že se za týden zase uvidíme.A kecala jsem. Další výběh přišel až v pátek. Na Šumavě s bráchou. Upřímně jsem měla respekt. Brácha má dlouhý nohy a běhá mu to celkem dobře a Šumava není žádná rovinka. Ale byl to skvělej běh. Pokecali jsme si a motivovali se, když jsme druhou polovinu běhu pořád stoupali. A když už jsem měla běžecký věci, vyběhla jsem i v sobotu. Chtěla jsem dát tu stejnou trasu, jenže jsem posera. Trávím tak málo času v lese, že můj nepříjemnej pocit zvítězil a já pobíhala po okolí a naháněla kilometry a nastoupaný metry. A potila se. Ale nakonec jsem doběhla spokojená s 11ti kilometry a skoro 250 nastoupanými metry. A protože jsem umanutá, řekla jsem si v neděli večer v Praze, že bych si mohla dát tři dny – třicet kilometrů. A tak jsem nazula kecky a vyběhla. V hlavě se mi honily myšlenky o víkendu, kterej mi dal zabrat po všech stránkách. A taky o sobotním offline večeru/noci, kterej mi dal tisíc nových impulzů.

23.-30. července – 44km
Další běh byl opět ve znamení mých myšlenek, které směřovaly k víkendu na Šumavě. O tématech, která jsem řešila dlouho do noci s kamarádem. A taky bylo neskutečný horko, takže sebrala veškerou odvahu a vyběhla jen v kraťáskách a sportovní podprsence. A to mě donutilo se moc neflákat a makat. Přes třicet stupňů a tempo 5.29min/km. Znovu jsem vyběhla až v pátek. Po intenzivní rozlučce s kavárnou a třech hodinách spánku. Moje nohy nechápaly. A vlastně celý tělo nechápalo, co dělám. Ale já prostě chtěla a potřebovala. Vstřebat všechno. Znovu jsem si vyrazila zaběhat hnedka druhý den po krátkém HIIT workoutu na core. Nabitá neskutečnou energií mi to běželo skoro samo. Pak ale přišlo pondělí. Blbý zprávy a začal týden, který bych shrnula jako všechno špatně. Tak jsem si šla dát jen super krátký trénink. Dvakrát schody na Dobešku a domů. Na chvíli to pomohlo a bolest utlumilo. A protože svou roli v mojí ne úplně super náladě hrál i konec v kavárně, vyběhla jsem i v úterý. Chtěla jsem delší běh a tak jsem popojela ke Kunraťáku a dala si trasu přes akademii věd, Písnici a Modřanskou rokli. A pršelo. Třikrát. Ten nejprudší déšť mě chytil na louce za ústavem. Boty durch, hadry durch. Rozmazaná řasenka. Ani jednou mě nenapadlo, že to vzdám. A vlastně déšť zakryl slzy v očích, které se tam sem tam obejvily. Tenhle běh měl být terapie a taky byl. A doma jsem dlouho rozplítala cop. A ještě dýl umytý vlasy rozčesávala.A to nechceš.
Celkově naběháno 124km

Komentáře

Oblíbené příspěvky