Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Run Berounka run - další závod z druhé strany

Když jsem na konci srpna pomáhala na Labi, bylo naprosto jasný, že ráda přiložím ruku k dílu i na dalším Mírově závodě. Na run Berounka run .  Jestli Labe kopíruje Vltavu, tak Berounka je originál. Šest běžců, šest úseků. Šest (víceméně) trailových půlmaratonů. 130km a nějakých 3000m převýšení. Na Labi jsem si zkusila trochu svých organizačních schopností a naplánovat předávky, přes noc na ně pomáhat rozvézt stany a na dvou předávkách (a kousku) být. Mluvit s běžcema, s ostatníma dobrovolníkama, hodně telefonovat, řešit problémy. Nespat. Víkend, kterej jsem sice dospávala asi dva týdny, ale zároveň z něj fakt dlouho žila.  Berounka byla jiná. Ale zase skvělá. A stejně jako na Labi se plány měnily z hodiny na hodinu. Původní plán byl kontrola dvou úseků a předávka, ale i to se změnilo. Pátek. Okolo třetí hodiny mě vyzvedává Pavel, další dobrovolník, se kterým jedeme kontrolovat dva úseky. Vzhledem k času tuším, že mě čeká víc běhu, než jsem chtěla. Ve čtyři fasuju fáborky, pár

Já a maraton?

Příprava na půlmaraton je v plném proudu a musím říct, že se letos strašně těším. Rok zpátky jsem před pražskou půlkou byla na druhém konci světa a skoro se slzama jsem závod sledovala jen na monitoru svého notebooku, Dobře, kecám, normálně jsem při přímáků brečela. Ale jak to mám s maratonem?
Když jsem začala běhat, i půlmaraton byl pro mě výzva. Do dneška si pamatuju, když se mě, po dvou měsících mých pokusů o běh, zeptal kamarád, jestli chci někdy běžet půlmaraton. Tenkrát jsem se tomu smála a říkala, že možná jednou. A to jsem netušila, že za necelý rok budu na tom startu stát. V cíli jsem byla šťastná, ale maraton byl pro mě šílenost. Že bych jako toužila trpět víc než čtyři hodiny na kostkách? Ještě dlouho jsem tvrdila, že tohle vážně nepotřebuju. Jenže neběhám pár týdnů a tak myšlenka 42,2km už se začala pomalu dostávat do mého podvědomí. A tak dlouho se mi objevovala mi v hlavě, až se změnila v sen. Takže ano, poslední dva roky se změnila myšlenka maratonu v něco, co si jednou chci zaběhnout, co chci zkusit. Nicméně to má svá ALE. Už jsem na maratonu dobrovolničila a přesně bych nechtěla být ten běžec, který už na 20tém kilometru ví, že má dost. Někdo, kdo stráví na trati 5 a víc hodin. Chci být připravená a závod si užít. A vlastně pokaždé, kdy jsem začala víc reálně uvažovat nad objemovým tréninkem, tak přišla nucená pauza. Ještě rok zpátky jsem viděla tuhle vzdálenost v dohlednu. Dneska ne. Dneska vím, že mám ještě hodně času. Hodně času na půlky pod dvě hodiny na pohodu.
Dost mých kamarádů neběžců si klepe na čelo už jen při myšlence 21,1km dlouhé trati, natož dvojnásobku. Ale všichni už si zvykli na mou umanutost a ví, že večerní setkání se s příchodem sezóny dost podřizují závodům. Respektují to a často mi přejí hodně štěstí. 
Každopádně maratonská vzdálenost rozhodně není něco, po čem bych toužila rok co rok. Ale kdo, co bude říkat za pár let. Ještě před šesti lety jsem říkala, že nebudu běhat nikdy a za 2 týdny poběžím svůj devátý půlmaraton. Takže se nechám překvapit, co ukáže čas ...

Komentáře

Oblíbené příspěvky