Od dob, kdy jsem začala s aktivním životním stylem se můj pohled na jógu hodně měnil. Bylo to pro mě takové povalování a hrozná nuda. Být v jedné pozici a jednom dýchat? Proč proboha, když můžu cvičit s TRX, snažit se o běh, chodit bruslit nebo cokoliv jiného. Hlavně se potit a makat.
Později jsem přeci jen józe dala trochu šanci, sem tam jsem zašla na power nebo bikram jogu, ale pořád to nebylo nic, co by mě nějak bralo. Dokonce jsem často odpočítávala minuty do konce. O čem jsem ale snila, bylo ohebné tělo v balančních pozicích a stoj na hlavě. Ale protože většinu času jsem hyperaktivka, která sebou mlátí i ve spánku, tak jsem si cestu k józe hledala celkem dlouho.
Poprvé jsem objevila videa Zuzky Klingorové. Zuzka má neuvěřitelně klidný, pomalý a hodně vybalancovaný styl i mluvu. Mně se sedla. Její videa jsou krátká a opravdu hodně protahovací. A tak jsem je sem tam zařadila jako součást protažení. Nijak extra pravidelně, jen občas.
Podruhé jsem se k Zuzce vrátila v prosinci 2017. Po náročné běžecké sezóně a špatném žádném protahovaní moje nohy řekly stop. A tak jsem s pokorou běhat přestala a rozhodla se 31 prosincových dní strávit s jogou - alespoň na 10 minut. I když to bylo někdy náročný, opravdu jsem výzvu splnila. Samozřejmě jsem si malovala, jak se budu józe dál věnovat, ale asi nemá cenu nijak popisovat, jak to dopadlo. Blbě. Na jógu jsem se zase vykašlala. A vrátila jsem se k ní zase až ve chvíli, kdy moje nohy zaprotestovaly na nedostatečný strečink.
Víc se mi ale začala dostávat pod kůži když probíhala akce od
Reebok. Na Náplavce stála loď, kde byly lekce pro veřejnost. Na první lekci jsme šli s kamarádem. Večer, západ slunce, dynamická Vinyasa mě bavila. Cítila jsem rezervy v rukách, ale styl jako takový mě nadchl. Na reebok jógu jsme vyrazili ještě několikrát a párkrát jsem šla i sama. Tentokrát mě jóga hodně dostala. Mávala s mýma emocema, který byly v té době hodně rozvířené. Ne jednou jsem měla na konci slzy v očích.
Ne, pořád nejsem vyzenovaná a vyrovnaná, pořád jsem hysterka, která se vzteká, brečí a směje se a občas i během pár minut po sobě. Díky těmhle lekcím jsem si potvrdila, že klidná
Hatha není nic pro mě. Nebaví mě. Naopak jóga typu
Vinyasa, která je dynamická a plynulá dokáže mou mysl uklidnit.
Když akce Reebok skončila, slibovala jsem si, jak budu pokračovat a hledala studio. Dokonce jsem hledala i kurz, který by mě naučil vést si vlastní praxi doma. Cítila jsem, že potřebuju zklidnit, něco změnit a podpořit regeneraci v rámci běhu. Nakonec, na doporučení kamarádky, jsem s ní vyrazila na lekci Asthanga vinyasa jógy. Nebudu lhát, byla to makačka. Pot, striktní sestava, asány na 5 dechů a přechod spojený tzv. vinyasou. 90 minut uteklo jako voda. Nejdříve přišly pocity, že na tohle ještě nemám, spousta pozic mi nešlo, nedostatečně otevřený hrudník, špatná flexibilita kyčlí, slabé ruce, ... Ale cítila jsem zvláštní vnitřní klid. Ještě večer jsem se přihlásila na další týden. Druhý den jsem necítila ruce a záda. Ale týden po týdnu se moje flexibilita lepšila a i na běhu je to neskutečně znát. Jóga rozhodně není žádné flákání a povalování po podložce, když člověk zapojuje tělo jak má. Takže pořád je pro mě běh číslo jedna, ale jóga, jako doplňkový sport mu šlape intenzivně na paty.
A o kurzu a jestli se už postavím na hlavu zase příště.
Komentáře
Okomentovat