Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Run Berounka run - další závod z druhé strany

Když jsem na konci srpna pomáhala na Labi, bylo naprosto jasný, že ráda přiložím ruku k dílu i na dalším Mírově závodě. Na run Berounka run .  Jestli Labe kopíruje Vltavu, tak Berounka je originál. Šest běžců, šest úseků. Šest (víceméně) trailových půlmaratonů. 130km a nějakých 3000m převýšení. Na Labi jsem si zkusila trochu svých organizačních schopností a naplánovat předávky, přes noc na ně pomáhat rozvézt stany a na dvou předávkách (a kousku) být. Mluvit s běžcema, s ostatníma dobrovolníkama, hodně telefonovat, řešit problémy. Nespat. Víkend, kterej jsem sice dospávala asi dva týdny, ale zároveň z něj fakt dlouho žila.  Berounka byla jiná. Ale zase skvělá. A stejně jako na Labi se plány měnily z hodiny na hodinu. Původní plán byl kontrola dvou úseků a předávka, ale i to se změnilo. Pátek. Okolo třetí hodiny mě vyzvedává Pavel, další dobrovolník, se kterým jedeme kontrolovat dva úseky. Vzhledem k času tuším, že mě čeká víc běhu, než jsem chtěla. Ve čtyři fasuju fáborky, pár

V zajetí krabiček?


 „A ty si jako vaříš na každý den? A ještě sebou všude nosíš krabičky?“ 

Stejně jako se cvičením, je hodně lidí z mého okolí překvapených, kde že na to jen můžu vzít čas. No a tady to jsou zase priority. Když pominu fakt, že mi bývá špatně, pokud moc nepřemýšlím nad tím, co jím, tak jsem si na vlastní kůži potvrdila, že jídlo opravdu hodně ovlivňuje náš život. To, jak se cítíme, jakou máme náladu nebo naši pohybovou aktivitu. Jen člověk musí trochu chtít. A tady je pár mých tipů, jak se krabičkování usnadnit:
  1. Krabičky. Mám hromadu krabiček, které hezky vypadají a těsní. Už jsem měla hodně krát
    v batohu vylitý jogurt nebo šťávu, kterou mi pustilo mražené ovoce. No, to nechceš.
     A když už ty hezký krabičky mám, pak mě víc motivuje. Je to jako s hezkým sportovním oblečením.  
  2. Plán. Bez toho to prostě nepůjde a od něj to všechno začíná. Já si většinou ke konci týdne udělám chvíli čas a promyslím, co bych tak asi vařila, nebo na co bych měla v dalším týdnu chuť. Obvykle mám jedno jídlo 2x a skoro každý den ráno zase kaši. Sepíšu si na papír, co budu jaký den přibližně jíst. Od snídaně po večeři. Včetně svačin a včetně něčeho sladkého ke kafíčku. A podle toho i nakupuju. Vyhnu se tak problému, kdy mám plnou lednici a jídlo se začíná kazit.
  3. Trochu času. U mě je to nedělní odpoledne nebo večer. S plánem jídel jsem tak hodinu až dvě v kuchyni a co se dá, to zpracuju. Není pak nic snazšího, než každý večer nebo ráno otevřít lednici a naplnit krabičky. Zabere to maximálně 5 minut času.
  4. Dělat co nejvíc věcí najednou. A tím nemyslím, že jedna ruka vaří a druhá uklízí, ale že když peču maso, můžu s ním péct i zeleninu. A tofu. Jen podle potřeby zavčas z trouby vytahuju. Zpátky jsem se naučila používat parní hrnec. Má tři patra a vleze se do něj opravdu hodně zeleniny.

    V praxi to vypadá obvykle tak, že v troubě mám tofu a maso, v parním hrnci dělám co nejvíc zeleniny a zároveň vařím ve velké pánvi nějakou směs, do které přidávám třeba kokosové mléko.
  5. Není to za trest. Je důležité si uvědomit, že to člověk dělá pro sebe. Já vím, že se díky tomu cítím lépe nejen po zdravotní stránce. Taky mi to pomáhá mít lepší přehled o tom, co za den a kolik toho sním.

 Tímhle samozřejmě nechci říct, že jediná možnost, jak se stravovat zdravě, udržovat si váhu, popřípadě hubnout. Ale chci poukázat na to, že to není zase tak složité. Složité je vymyslet, co budu vařit.




Komentáře

Oblíbené příspěvky