Sama sobě trenérem?

I když jsem psala, že pro tenhle rok moc konkrétních běžeckých cílů nemám, tak stejně trochu musím nad svým pobíháním přemýšlet. Přeci jen, pražská půlka už skoro klepe na dveře. A tak jsem sama sobě poprvé nestanovila cíl POD 2 HODINY, ale UŽÍT si to. Konečně si chci vychutnat tu atmosféru, která je v Praze neskutečná. Ale! Vzhledem k tomu, že teď běhám v průměru desítky, a to je necelá půlka závodu, tak to nějaký lehce systematický trénink chce. A tak jsem si nakonec malý tréninkový plán stanovila.

Vycházela jsem z faktu, že se dávám dohromady ze svého zběsilého pracovního tempa na konci roku 2018 a že moje levá nová pořád není úplně stoprocentní. Na druhou stranu jsem si už vypozorovala, že v průměru šestkové tempo je pro mě naprosto OK, druhý den sejdu schody bez bolesti a běh si užívám. Takže plán do konce února, tedy nějakých 6 týdnů je jasných, nebudu běhat na kilometry, ale na čas. Potřebuju si opět navyknout na delší běhy než je hodina a půl. A fakt se na to už těším! Takže můj plán je postupně zvyšovat čas běhu, abych se dostala na přibližně dvě hodiny – klidně přes dvě. Každý týden, kdy se mi podaří mít jedno celé volné odpoledne, si přidám přibližně 10 minut. Nic na sílu, pořád tempo na pohodu a uvidím, jak na to bude moje noha reagovat. A kdo ví, možná je to blbost a nebo se mi třeba konečně podaří najít systém v tréninku.