Bilancuju?

Tak je tu zase doba, kdy sedím a hodnotím rok. Co mi dal, co mi vzal? Co bych chtěla do dalšího změnit?  A jak se říká, bez cíle není cesta, tak si nastavuje nové cíle.

Jaký teda ten rok 2018 byl? Jako horská dráha. A takový na hraně. Na hraně komfortní zóny. Na začátku jsem odletěla na druhý konec světa, kde jsem si zkusila žít. A najít sama sebe. Myslím, že to páteční ráno, kdy jsem nasedala do auta, a nechala se odvézt na letiště, už z paměti nikdy nevymažu. Tolik strachu a očekávání. Když jsem procházela letištěm a brečela jsem. Pak nastal půlrok, který mě změnil. Naučila jsem se, že když chci, tak dokážu hodně věcí. Začala jsem se učit věřit sama v sebe. Viděla jsem spoustu nových a krásných míst. Během celého roku jsem podstupovala hodně zkoušek trpělivosti. Vlastně asi celý rok byl takovou zkouškou. Zkusila jsem si hektické pracovní tempo, když jsem hledala cestu, co mě do budoucna bude pracovně bavit nejvíc. Poznala jsem, jak moc záleží na opravdovém přátelství. A taky jsem ochutnala bolest a zklamání od lidí, od kterých bych to nečekala. Poznala jsem hodně nových lidí, někteří mi v srdci zůstanou ještě dlouho, někteří mým životem spíš tak proběhli. Ať už se stalo cokoliv, tenhle rok byl plný úžasných okamžiků, kdy jsem byla opravdu šťastná i chvil, kdy mi docházely slzy. I když jsem už hodně krát řekla, jak moc lituju svého návratu do Prahy, tak vlastně není čeho litovat. Všechny ty zkušenosti mi tolik daly. Tolik mě naučily. A i když je to klišé, tak si opravdu myslím, že všechno se děje z nějakého důvodu, jen my musíme mít oči dokořán, abychom si toho všimli, až to přijde. A já jsem ráda jak to dobré, tak za to zlé. 

   

A jaké mám plány do roku 2019?

Nechci tu vypisovat nic moc konkrétního, protože je to jen na papíře vložené v mém diáři, ale spíš bych to jen tak ráda naťukla. Chci žít a užívat si každou chvíli a určitě pracovně zvolnit. Došlo mi totiž, jak moc mám ráda svůj životní styl – pravidelný pohyb a zdravá strava. Takže už nechci pracovat 12 hodin denně, chci se taky věnovat sobě. Zdravě si vařit, chodit běhat a cvičit. Ráda bych se taky víc věnovala józe. Mám v plánu dva intenzivní pěti-týdenní kurzy, na které se moc těším. Kromě toho, že je jóga skvělý kompenzační pohyb k běhání, tak se taky konečně naučím všechny ty balanční pozice včetně stoje na hlavě. Samozřejmě mám v plánu nějaké běžecké závody, ale nejdřív ze všeho si musím dát dohromady bolavou nohu, která mi pořád trochu komplikuje rychlejší nebo delší tréninky. Zároveň bych se ale dál ráda věnovala dortům, protože je to něco, co mě neuvěřitelně naplňuje. Do každého dortíku dávám kousek sebe, každý má ještě nějaký vzkaz mezi řádky. Taky bych se mnohem víc ráda věnovala blogu. Tak dlouho jsem o něm snila a pak kvůli hektickému tempu jsem si na něj sotva udělala čas.  A pokud to jen trochu půjde, tak bych ráda aspoň maličko cestovala. Už jsem si vyzkoušela, že jsem poměrně soběstačná a takový občasný útěk z Prahy mi jedině prospěje.  Moc ráda bych si alespoň trochu vrátila do života to australské Take it easy. Víc žít přítomným okamžikem a mít víc zážitků a míň věcí.