Jak už jsem párkrát zmínila, životní styl si držím už víc než pár týdnů. Od návratu do Čech ale přišlo poměrně hodně starostí, stresu a povinností. Začala jsem pracovat ve dvou zaměstnáních, stěhovala jsem se a léčila běžecké zranění. Všechno tohle udělalo své a já neměla chuť na pohyb, na jídlo, nespala jsem a žila jsem skoro jen na kávě. Když jsem překlenula nejhorší období, jídlo bylo stále kámen úrazu. Nebyla ani chuť, ani nálada. A tak jsem se rozhodla, že potřebuju zase trochu namotivovat, vrátit se do svého "režimu", který mám tak ráda. Ale zároveň se mi nechtělo moc nad jídlem přemýšlet. Už jednou se mi tenhle "odpočinek" vyplatil. Tak proč ne znova? Sleduju pár blogerek a dneska už vlogerek, které mají své programy. Jediný program, který mě ale oslovil, a kterému jsem byla ochotná trochu věřit (po přečtení různých názorů a recenzí) byl ten od Katty Veganza a její Hvězdné břicho za 6 týdnů. Ne, že bych měla pocit, že moje břicho je katastrofa, pár svalíků se tam i ukazuje,
ale samozřejmě kdybych se zbavila spodního bříška, tak bych byla spokojená.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli e-book koupit, ale bohužel vysoká míra stresu, povinností mě trošku srazila na zem a já jsem potřebovala berličku. Nepřemýšlet nad jídlem, trochu si zase najet systém cvičení a pomalu se vracet k běhu. S novýma pronačníma botama.
Jak jinak. A tak jsem to riskla. Své už mám "oddietováno" a tak jsem hnedka od začátku věděla, že tohle je jen kostra pro moje krabičky a že rozhodně nebude prožívat každý gram, že nebudu vážit zeleninu, ale že si jen odpočinu od vymýšlení jídla, vrátím do něj pravidelnost a nebudu pak mít chuť na nesmysly (což je jasná známka toho, jak blbě teď jím). A vlastně se na to i celkem těším, mám ráda výzvy a jsem zvědavá na případné výsledky.
Druhá věc, která mi vrtala hlavou bylo to, jestli to zveřejnit i sem. Můj blog je hlavně o běhu a vaření. Na druhou stranu se mě kamarádky často ptají "a jak mám teda jíst??" a nebo "kde vzít tolik motivace a pevné vůle?". A já jim neumím odpovědět, s jídlem to u mě bylo z kraje hodně pokus - omyl. Až později jsem našla zlatou střední cestu a přiházela na to, co na mě platí a jak přibližně jíst. A s motivací? Jako každý, i já mám období, kdy se mi nechce, nevidím v ničem smysl nebo je toho na mě moc (jako třeba teď). S každým větším klopýtnutím v jídle se ale moje tělo vždycky ozve tím, že mi opravdu není dobře a nejsem schopná vůbec fungovat. A protože vím, že tohle období už nechci nikdy vrátit, tak mi to pomáhá s vůlí. Ale rozhodně nejsem dokonalá a stres a starosti mě umí dobře srazit na kolena. A to se pak dotýká jak běhu, tak jídla. Takže asi proto jsem se rozhodla tohle zveřejnit. A za 6 týdnů říct: "ano, pomohlo to a tady jsou výsledky" nebo "ne, nemělo to smysl". Ale protože věřím, že mi to minimálně vrátí kreativitu a chuť v kuchyni, tak budu občas i přidávat recepty v rámci těhdle 6ti týdnů.
Komentáře
Okomentovat