Když jsem začínala měnit svůj životní styl, měla jsem dva důvody. Chtěla jsem se zbavit přebytečných kil a zlepšit své zdraví. Po bakalářských státnicích, které pro mě byly neuvěřitelný stres mi bylo špatně snad ze všeho. Marně jsem hledala, protože bych asi musela vyřadit skoro všechno.
Někdo možná radí, že je lepší se změnami začít postupně, já jsem to tenkrát vzala najednou. Neměla jsem moc znalostí ani zkušeností, ale myslím, že tyhle základní kroky mi pomohly.
- vyházela jsem všechno, o čem jsem si myslela, že není zdravé (všechny sladkosti, sladké musli, slané oříšky, chipsy a podobné) a přestala jsem si to kupovat - co oči nevidí, ... a poměrně dlouho jsem to nejedla nikde. Nebyla žádná kostička výjimečně, jediné čím jsem občas hřešila byla sklenička vína nebo pivo
- přestala jsem jíst bílé pečivo - nejsem zastánce to, že by měli všichni vysadit lepek, i přes to, že netrpí intolerancí, ale už tenkrát jsem tušila, že bílé pečivo úplně není ta správná cesta
- začala jsem hledat alternativy svých jídel - co jsem tak viděla různě u blogerek - začala jsem snídat kaši (které jsem vůbec nemohla přijít na chuť), přestala jsem jíst tučná jídla, po kterých mi stejně vždycky bylo špatně
- přidala jsem hodně čerstvé zeleniny a ovoce
- zkoušela jsem, experimentovala a ochutnávala - ne vždycky se to povedlo, někdy se to nedalo jíst (květákovou pizzu jsem dělala hodně krát, ale nikdy se mi nepovedla :-) )
- pohyb - věděla jsem, že to bez něj nepůjde, prošla jsem fázemi aerobiků, zumby, ale nic z toho mě nebavilo déle než pár lekcí a tak jsem se rozhodla, že budu zkoušet - přišly TRX, na které jsem chodila déle než rok až 3x týdně, přišlo fitko (a první pořádná svalovka, kdy jsem dva dny vůbec nemohla chodit), různá videa na youtube (slavná J. Michael, Bob Harper a podobné), později i moje největší láska, běh. Každopádně jsem vždycky hledala něco, co mě bude bavit, na to se budu těšit
- vzdělávala jsem - přečetla jsem spoustu článků, studií, blogů a hodně jsem toho na sobě vyzkoušela.
- byla jsem trpělivá - nebudu lhát, v zrcadle jsem se zkoumala každou chvíli, na váhu jsem lezla taky pořád, ale nečekala jsem zázraky přes noc. Ta kila taky nepřišla během víkendu. Ale každé kilo, každý centimetr mi dával motivaci makat dál a nevdávat to.
- byla jsem odhodlaná - to bylo asi nejdůležitější. Tolikrát jsem začala a tolikrát jsem to zase vzdala. Tolikrát jsem chvíli jedla dobře, ale pak jsem porušila jednou, podruhé, ... Tentokrát jsem ale věděla, že už to dokážu, že to chci konečně dotáhnout do konce. A myslím, že jsem to do konce dotáhla - i když otázka je, co je ten konec :-)
Během pár týdnů jsem se začala cítit lépe, ochucenou ovesnou kaši od Emca jsem vyměnila za vločky. Víc jsem četla složení, víc jsem přemýšlela nad tím, co jím. Začalo mě to strašně bavit a trávila jsem v kuchyni stále více času. Postupně jsem začala vymýšlet alternativy i v pečení. Což mi asi hodně pomohlo u zdravého jídla zůstat. Hodila jsem za hlavu hodně předsudků (kapusta, fazole a fazolové lusky, rozinky, cottage, tofu, ...) a zkoušela jsem všechno znova.
Na co bych ale nechtěla zapomenout je to, že jsem měla okolo sebe lidi, kteří mi pomáhali. Největší dík asi patří trenérce Martině, ke které jsem chodívala na lekce TRX a později i do posilovny. Díky jejímu skvělému a pozitivnímu přístupu jsem na její lekce těšila a ostatní trenérky mě nebavily. A pro radu ohledně cvičení si k ní chodím do dneška.
A co bych sama sobě poradila dneska? Nehrotit to. Hlavně všechno s rozumem. Zdravý životní styl je něco, co má bavit, co je koníček a ne dieta na pár měsíců.
Komentáře
Okomentovat