Ještě než jsem začala běhat, nemohla jsem pochopit šílenství okolo běžeckých závodů. Jak může někoho bavit běhat po městě, v davu lidí a ještě za to platit?
Pak jsem začala běhat taky. Asi po 2 měsících mého "běhání" se mě kamarád ptal, jestli někdy poběžím půlmaraton. Já, která neuběhla víc než 4 kilometry. Pamatuju si, že jsem říkala, možná, že nebudu říkat nikdy. Rozhodně jsem ale neměla ambice postavit se na start nějakého závodu.
Pak ale přišel můj první závod - 5km dlouhý běh večerní Prahou v rámci Birell GrandPrix od RunCzech. Nalákalo mě, že je to závod jen pro ženy a na poslední chvíli jsem se přihlásila.
V centru jsem potkávala běžce, byla jsem nervózní, ale atmosféra mě pohltila. Když na startu začala
hrát Smetanova Vltava, naskočila mi husí kůže. Všude okolo fandili diváci, atmosféra byla neskutečná a já pochopila, proč to mají běžci tak rádi.
Od té doby jsem se občas (
často) na nějaký závod přihlásila, vždycky se těšila a zároveň neběžcům do nekonečna vysvětlovala, co že mě na tom tam baví.
- Atmosféra - kdo nezažil, ten to asi nikdy nepochopí. Když jedu na místo, kde se daný závod koná, tak díky dalším běžcům, dobrovolníkům a pořadatelům z něj sálá neuvěřitelná atmosféra. Pozitivní nálada, očekávání závodníků a spoustu lidí, kteří přijdou běžce podpořit dělá každý závod naprosto jedinečný.
- Překonávání sebe samotné - když trénuju, někdy to nejde a tak si trasu zkrátím, když nemůžu, dám si pauzu. Pokud přijde závod, tak se rozhodně moje limity posouvají dál. Jsem rychlejší, běžím déle a na konci (skoro) každého závodu najdu ještě schovanou sílu na sprint (nebo aspoň zrychlení). A to všechno zase jen díky atmosféře, dalším běžcům a lidem, kteří fandí.
- Čas s běžeckými kamarády - většinu mých kamarádů tvoří běžci (
překvapivě). A oni stejně jako já závody mají rádi, takže je plánujeme společně, společně na ně jezdíme a společně si je užíváme, motivujeme se a hecujeme. Zároveň je to chvíle, kdy můžu potkávat ty "instagramové "nebo "facebookové" kamarády. Není nic úžasnějšího, než když někdo přijde se slovy "sleduju tě na instagramu" nebo když můžu já někoho poznat osobně. S těmihle všemi si pak navzájem fandíme na trati a to dokáže neskutečně dodat energii.
- Nová místa, nové zážitky, noví lidé - Most, Brno, Plzeň, Olomouc, Sydney, Praha, České Budějovice, Ústí nad Labem, Karlštejn, Bílá v Beskydech, ... Závody jsou všude a není nic snazšího než spojit závod a víkend v novém městě nebo novém místě poblíž. Vždycky jezdím na závod dřív, abych si prošla město a dala si někde kafíčko. Nové místo vždycky znamená pár nových lidí. Z každého závodu si pak kromě krásné medaile a startovného čísla vezu skvělou náladu, endorfiny a zážitky.
I když jsem docela introvert, závody jsou jediné místo, kde mi ten dav lidí nevadí. A že si za každý
závod zaplatím? Málokdo si uvědomuje, kolik každý závod stojí pořadatele. Zavřít město, zajistit záchranky, zázemí pro běžce, ... Mě to za to rozhodně stojí!
A co vlastně tady v Česku běhám?
RunCzech - pořádá městské půlmaratony, maraton (že by jednou?) a zářijový běh noční Praha - BirellGrand Prix - neskutečná atmosféra, skvělé zázemí a běžci ze všech koutů světa
RunTour - 5 a 10km závody v menších městech, ale i v Praze a Brně
Běhej Lesy - úžasná série běhů v přírodě - často je tam hodně kopců, ale stojí to za to
NightRun - noční závody, kdy běžci vybíhají s čelovkama do tmy, mají rozhodně něco do sebe
Samozřejmě existují další a další organizace, já mám ozkoušené zatím tyhle. Kdo ví, třeba jednou přijde nějaká Horská výzva?
Komentáře
Okomentovat