Co mi běh dal a vzal?

Tenhle článek bych ráda pojala trochu s nadsázkou a pro pobavení.

Závislost. Když je venku tak, že by ani psa nevyhnal a já jsem měla v plánu běh, tak jsem naštvaná. Pokud jsem ale ani den či dva před tím neběhala, pak přichází první abstinenční příznaky. Několikrát do hodiny aktualizuju předpověď počasí, pohledem hypnotizuju běžecké boty a stále koukám z okna. Když nemůžu běhat déle než týden, moji nejbližší tvrdí, že jsem na zabití a že se se mnou nedá vydržet. Jo, mají pravdu.

Oblečení a boty. Moje skříň je z poloviny plná běžeckého oblečení a z botníku běžecké boty skoro vypadávají. Kamarádky kupují kabelky od Guess, já nutně potřebuju běžecké boty. To nevadí, že mám doma dalších osm párů. Nejsem úplně nakupovací typ a musím na to mít náladu, ale jakmile se dostanu do obchodu se sportovním oblečením, tak zapomenu na svět. A vždycky se najde něco, bez čeho nemůžu odejít. Dokonce jsou kamarádi, kteří mě znají oblečenou jen v běžeckém. 

Hodinky. Žádné stylové, zlaté nebo kdovíjaké. Běžecké. Už víc než rok nosím running watch a jsem hrozně naštvaná, když je musím sundat kvůli nějaké společenské akci. Abych je lépe sladila, kupuju jim různé barevné pásky a všude tahám nabíječku.

O běhu mluvím pořád. Vždycky se hovor s kýmkoliv stočí na běh. I když nechci (ale já většinou chci). Závody, tréninky, bolístky, prostě cokoliv, co běhu týče. A pokud běhá i ten druhý, pak se spustí nekonečný hovor plný běhu. My tím prostě žijeme, tak nám odpusťte.

Volný čas. Sraz s kamarádkama plánuju podle tréninků. Víkend patří závodům nebo dlouhým běhům. Takže žádná páteční párty, přece se musím vyspat. A před závodem se nepije. Úterky patří skupinovým tréninkům a pokud nevyběhnu ještě alespoň jednou, tak je to se mnou k nevydržení. A vynechat trénink? To opravdu jen v nejkrajnějším případě. Většinou spíš nařizuju budík o hodinu a půl dřív a jdu běhat ráno.

Jídlo. Přece si před během nedám nic těžkého nebo tučného. Takže kromě sledování počasí, vybírání vhodného oblečení řeším jídlo. Aby nebylo moc brzy, moc pozdě, aby toho nebylo moc nebo málo. Aby to žaludek zvládl a nebylo mi blbě. Zároveň jsem ale věčně hladová a ostatní nevěří vlastním očím, kolik toho sním :).

A určitě by se dalo najít spoustu dalších věcí, čím nejspíš všem neběžcům lezu na nervy.

Sebevědomí. Ten pocit po běhu. Každý delší nebo rychlejší trénink člověku dodává lepší pocit ze sebe samého. Že moje tělo dokáže víc a víc. A každý dokončený závod je kapitola sama pro sebe.

Hezčí tělo. Běhání dělá hezká těla. Samozřejmě, že jde všechno ruku v ruce se zdravým a vyváženým jídelníčkem. Navíc lepších výsledků člověk dosáhne správně zvoleným jídlem před během. Na druhou stranu ale díky běhání se občasné zhřešení dortíkem ztratí. Po dlouhém běhu tělo spaluje jako divé, takže většina běžců může jíst víc a stejně vypadá dobře. A ty buchty na břiše, které se často po běhu rýsují? To mě vážně baví.

Nový pohled na problém. Když chci něco vyřešit, tak jdu běhat. Umím se pak dívat na problém z více stran a vždycky mi přijde mnohem menší a snadněji řešitelný. A díky endorfinům, které tělo sportem vyplavuje se mnohem lépe zbavím stresu, který mi daná nepříjemná situace vyvolala.

Pozitivní přístup a úsměv na rtech. A zase ty endorfiny! Pravidelný běh má velmi pozitivní přístup na mou náladu. Po tréninku odcházím s úsměvem a kdo mě potká po závodě, tak může potvrdit že zářím jako sluníčko.

Kamarádi. Díky běhání jsem poznala spoustu nových lidí. Ať už osobně nebo na sociálních sítích. Jsou mojí motivací a zdroj inspirace. Je skvělé je potkávat na závodech, při trénincích, ve městě nebo s nim trávit volný čas. Díky za ně!

Zážitky. Každý skupinový trénink, každý závod, každý běh novou trasou. Vždycky je něco, co zůstane v paměti, co při vzpomínce zlepšuje náladu. Jsou to ty okamžiky, které dělají můj život krásnější.